Čtvrtek 2. týdne doby postní

Dnešní evangelium: Lk 16: 19-31. (…) mám pět bratrů; ať jim vydá své svědectví, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.

Další známkou toho, že cesta a cíl nejsou v podstatě odděleny, je zkušenost společenství, která vzniká, když následujeme tuto cestu ve společnosti ostatních. Obvykle si tyto společníky nevybíráme, jak to děláme v jiných oblastech života, kdy nás přitahují určití lidé, protože s nimi dobře vycházíme a máme se rádi. Lidé, se kterými chodíme pouští, mají pocit, jako by byli vybráni pro nás. Když se klášterní společenství rozhodne přijmout nového člena, není to jen na základě toho, že jsou dobrou komunitou a že mají co nabídnout. Je to něco jako domluvený sňatek. Musí tu být osobní kompatibilita, ale rovněž i hlubší smysl pro úděl. Blízkost členů společenství, v průběhu času a prostřednictvím zkoušek, roste v běžném smyslu u každého a i u všech dohromady, přičemž jsou všichni vyzýváni, aby následovali stejnou cestu. Je to zakořeněno ve velmi osobní reakci a přesto to rozvíjí společnou mysl a cíl.

Izraelité putující pouští k zemi zaslíbené byli jako kmen. Komunita není kmenová. Je to sňatek samoty a zaměřenosti na ostatní, které umožňuje, aby se zrodilo něco podobného rodině a přesto něco odlišného. Kniha Exodus nevěrohodně tvrdí, že z Egypta uprchlo 600 000 mužů (nepočítaje jejich partnerky). Byla to neposlušná, přelétavá a věčně si stěžující skupinka, obviňující svého vůdce, kdykoli se dostali do potíží. Komunita, stejně jako všechny partnerské skupiny a celé společnosti, může občas sklouznout k tomuto druhu tribalismu z mnoha až příliš lidských důvodů.

Přesto konflikt není ten problém. "Všechny věci vznikají konfliktem protikladů a souhrnem věcí (celek) plynoucích jako proud," říká jeden filozof. Všechno je v pohybu. Jedinou konstantou je změna. Záleží na tom, jak se s konfliktem zachází a zda se objeví společná vůle bouři přežít a pokud možno nikoho neztratit tak, že by spadl palubu. Tato společná vůle není výsledkem politiky, ale je přímým pohybem ducha, který se specializuje na jednotu. Když je tento postoj ke komunitnímu růstu sdílen, v některých okamžicích se objeví, někdy dokonce i v bouři, pohled na samotnou zemi zaslíbenou, kde se všechny protiklady usmiřují.

V dnešním evangeliu se říká, že boháč a žebrák jsou navždy odděleni. Ale ten, kdo nám to říká, je ten, kdo smiřuje protiklady a nepřeje si, aby byl někdo ztracen.

S láskou
Laurence