Popeleční středa

Popeleční středa

Skutečné tajemství člověka spočívá v tom, že jsme tak přesvědčeni, že se musíme někam dostat, že si neuvědomujeme, že už tam jsme. Nebudeme přemýšlet o cílech a předmětech, pokud již nebyly aktivovány v našem vlastním vědomí. Takže začněme aktuální postní dobu vzkříšením.

Bez vzkříšení by doba postní byla prázdným, sebestředným časem věnovaným vlastní duchovní zahradě. Byli bychom zaujati pouze vzdáváním se věcí, které máme rádi nebo konáním obtížných věcí, o kterých si myslíme, že jsou pro nás dobré. Možná by mohli být, ale hlavní je motivace. Mnoho lidí (obzvláště katolíků) řeší, co budou „dělat v době postní“ s často humorným tónem a s trochou náboženské soupeřivosti. „Pokud se v postní době vzdá alkoholu, možná bych měl taky…“ Ježíšovo učení mluví v tomto smyslu jasně. Nezveřejňujte své „dobré skutky“ a nenechte, aby „vaše levá ruka věděla, co dělá pravá“. Možná to zní příliš komplexně a možná jako výzva, ale ve skutečnosti je to až směšně jednoduché.

Když je duchovní praxe převrácena egem (a často to tak bývá), nevědomky vklouzáváme do uvažování o tom, že tento proces přibližování se Bohu, je spojen s utrpením či dobrovolným nepohodlím. Je to jako uvažovat, že musíme dělat něco nepříjemného, abychom udrželi lásku někoho, kdo nás miluje. Necítíme se být hodni lásky. Nedůvěřujeme. Neriskujeme. Bůh se musí smát naší zdráhavosti uvěřit očividnému.

Stejně jako meditace, postní doba není o nějaké duchovní páce, kterou bychom ovládali Boha nebo o našem ovládnutí kontroly nad naší duchovní cestou. Takže jak začíná doba postní, je dobré se rozhodnout, s tou nejprostší motivací, zda chceme něco dělat či nikoli. (V televizním seriálu Koruna říká matka mladé královně, že nic nedělat je tou nejtěžší věcí.) Dnešním darem je hlouběji se odhodlat věřit v dar Boží lásky. To je nemožné, dokud tuto lásku sami nepocítíme.

Zkusme se tuto postní dobu zbavovat zbytků našich pohanských, egem zabarvených představ a připravme se na vzkříšení tím, že budeme žít v novém světle Krista. Staří bohové zemřeli, když oddanost vyschla. Podobně jako celebrity, vypadali mocně, ale byli živeni lidskou pozorností a zmizeli, když selhala.

Pravý Bůh je mnohem skutečnější, zajímavější a nekonečně přátelský. Takže něco nebo nic? Prostě buďte věrnější každodenní meditaci a jednoduchosti mantry, která kombinuje obě tyto možnosti. (Jak říkal John Main: “Modlitba je základní askezí křesťanského života”.)