Pátek 5. týdne doby postní

Ačkoli reakce na program Kontemplativní cesta nás udržuje online a v kontaktu s meditujícími po celém světě, zde v Bonnevaux žijeme pravidelným, klidným životem. Nicméně včera byl mír narušen tím, že jsem v domě spustil požární poplach, když jsem se pokoušel zapálit oheň v krbu, protože v mé studovně byla zima. Můj neúspěšný pokus vytvořil oblaka kouře, které se hrnuly do místnosti, místo aby šly komínem ven. Myslel jsem, že jsem se naučil, jak zapálit dřevo v malém krbu. Ale znovu jsem objevil, jak málo toho vím a jak snadné je opakovat chyby.

Samozřejmě, že je potřeba začít papírem. Vždycky je obtížné se rozhodnout, kolik ho tam dát. Pak přidáte podpal - malé kousky dřeva nebo lepenky. Nikdy si nemůžete být jisti, že dřevo je dostatečně suché a občas odmítá vaše pokusy o jeho zapálení. Podpalovač, který pak přidám je nepříjemně „náladový“, takže obvykle zhasne, jakmile na něj cokoli položím. Nebo spadne mezi dřevo a papír a já se pokouším zachránit oheň zapálením papíru. Tím se vytvoří počáteční potěšující oheň a blikající pocit úspěchu. Cítím se úspěšný nebo, abych byl upřímný, spíš jako ten, co má štěstí. Ale je to falešná naděje.

Některé z menších kousků dřeva chytnou oheň jen tak napůl. Doufám, že se rozšíří na větší kusy dřeva, které vkládám později. Protože jsem velmi netrpělivý, obvykle vkládám tyto větší špalky na nové plamínky příliš brzy. Doufám, představuji si, modlím se, aby se vznítily. Ale po chvíli všechno zhasne. Chtěl jsem toho příliš po těch malých plamínkách a očekával příliš mnoho. Brzy zbude jen pár hořících uhlíků. V tuto chvíli je snadné si zoufat. V životě není velký problém zapálit oheň, ale nejmenší zklamání může spustit temnější okamžiky zoufalství. Pouhé špatné založení klíčů od auta může způsobit sérii následných bolestivějších ztrát ve vašem životě. Proč nezapnout jen elektrický oheň?

Moje irské odhodlání bojuje proti zoufalství. Běžel jsem ven, abych vzal novou zásobu malých kousků dřeva. Když jsem se vrátil, uhlíky byly téměř vyhaslé, ale opatrně jsem na ně vložil nový podpal. Taky jsem tam vložil jeden podpalovač. Co ztratit? Ležel jsem na podlaze a dlouho a silně jsem foukal do žhnoucích uhlíků až se nakonec objevilo několik slavných plamenů. Povzbudivých, ale nedůvěryhodných.

Asi o hodinu později, po častých přerušováních a stavech blízkých smrti, se oheň vesele rozhořel. Tajemstvím samozřejmě není to, co dáte na vrchol, ale co leží po ním. Když je základ ohně horký a zářivý, vše, co přidáte, bude spáleno. Oheň jako láska konzumuje to, čím se živí. Je tu skvělé sjednocení a pak je po všem. Pokoj je skoro až moc teplý a je čas jít spát.

Nebudu vás nudit s vysvětlením tohoto chabého podobenství. Myslím, že je zřejmé. V postní době. V době pandemie. V denní meditaci.

S láskou
Laurence Freeman