Globální virus nás učí mnohému. Každému člověku se dostává učení skrze jeho vlastní historii a osobnost. A samozřejmě ty tvrdé a nezbytné lekce se učíme společně. Vzhledem k finančním dopadům této krize, které vyvolávají hluboké znepokojení, jsme nuceni klást nežádoucí otázky o základních hodnotách – budeme nadále věřit, že HDP musí stále růst? Naučíme se žít v mezích? Můžeme zjistit, co znamená „dost“? Naučíme další generaci, že být spokojen s tímto „dost“ je podmínkou „štěstí“, které jsme hledali na špatných místech a těmi nejhoršími způsoby?
Za prvé, virus nás učí realismu. Nemůžeme kontrolovat šíření viru tím, že jdeme v teplých dnech na přeplněné pláže nebo parky. To, co vidíme na obrazovkách je v našich osobních životech. Se silnou dávkou realismu jsme připraveni se naučit trpělivosti.
Trpělivost je vzácná ctnost, protože je základním prvkem všeho učení. Možná po krizi, až se školy a univerzity znovu otevřou, tak si budeme pamatovat, co trpělivost znamená. Nebudeme přistupovat ke vzdělávání jako k něčemu, co se rychle zahřeje v mikrovlnné troubě a dodá se jako kvalifikace. Shledáme jako odpudivé, že vzdělávání, dokonce i na základní úrovni pro malé děti, produkuje stres, úzkost a duševní nemoci kvůli jejich soupeření a posedlosti kvalifikovaným hodnocením. Budeme si pamatovat, že výchova dětí potřebuje čas, který s nimi strávíme, protože oni potřebují osobní pozornost a ne digitální chůvy. Možná se naučíme, že učit se potřebuje čas: že naše netrpělivost nového tisíciletí, ve snaze být v odborníkem v přeplaceném rychlém kurzu, nevede k dobré práci.
Možná si budeme pamatovat, že meditace nebyla vynalezena a připravena nám pomoci zvládat stress; nebo řešit problémy pouze tak, abychom nadále mohli pokračovat v životním stylu, který tyto problémy způsobuje. Jak řekl John Main: „Meditujeme, protože jsme nuceni meditovat.“ Meditace je o otevření našich očí realitě v její pestré rozmanitosti a úžasné jednoduchosti. Meditace nás učí trpělivosti a my se potřebujeme z trpělivosti radovat.
Rovněž potřebujeme vědět, jak trpět. Ti, kteří se stali pacienty doma nebo v nemocnici, kteří chytli virus, ti se učí, jak nás trpělivost vyučuje v tom (jak to vyplývá z kořene slova), že je stavem utrpení. Myslím si, že trpělivost je jen čekáním na něco, co má přijít či odejít, ale to nás pouze nutí k netrpělivému poklepávání prstem. Trpělivost nás učí, jak přijímat a jak růst skrze utrpení. Jak vydržet, být odolný, mírumilovný, starat se o druhé i ve vlastní nouzi.
V hédonistickém světě, usilujícím o štěstí na špatném místě, vytváříme utrpení, aniž bychom se učili, jak trpět. Nevyhnutelným tajemstvím života je vědět, jak trpět. Nezapomeňte, že je tu druhá polovina doby postní. Připravujeme se uvažovat o pašijích. Pašije jsou v tomto smyslu nejhlubší trpělivostí, mostem mezi utrpením a radostí.
S láskou
Laurence Freeman