Není to tak dávno, co experti a specialisti byli z módy. Byli odmítnuti jako součást „zřízení“ a nahrazeni „těmi lidmi“, běžnými lidmi, kteří chtěli slyšet jejich názory. Nyní v celosvětové zdravotní krizi, která mění svět, protože ani zřízení ani lidé nemohou nic dělat, se experti stali těmi, kterým důvěřujeme. Věříme jim, protože na rozdíl od vůdců, kteří kážou popření a falešnou naději, tito zdravotní experti, statistici a epidemiologové přiznávají ve svých názorech velkou nejistotu. Netvrdí, že mají všechny odpovědi a většinou si uvědomují, že tu není čas na někoho namířit obviňující prst.
Život s nejistotou je správná funkce mozku. Je součástí kontemplativní cesty životem, včetně všech životních krizí. V nekonfliktním životním stylu, kdy se vše dělá nadměrně a zbytečně rychle, skáčeme z jedné falešné jistoty do druhé. Náhlé zpomalení a zastavení se dotýká nás všech – od lidí pracujících v samotě se svými počítači na předměstí, přes ty, kteří ztratili práci a nemohou si dovolit nakrmit sebe ani svou rodinu, až po miliony migrujících pracovníků v Indii, kteří jsou nuceni chodit stovky kilometrů do svých domovských vesnic. Utrpení a strach nás mohou izolovat, ale mohou se také stát mostem, když uvidíme, že cítíme stejné věci jako kdokoli jiný. Šokem je zjistit, jak je nejistota radikální. Jak je tedy nutné s tím rozumně žít? Šok je rovněž náhlým změněním vnímání smyslu pro čas.
Dobrým zdrojem moudrosti je klášterní pravidlo ze 6. století, které napsal sv. Benedikt, které jsme přizpůsobili našemu životu zde v Bonnevaux. Benedikt měl zkušenost s nejistotou. Jedna komunita, kterou založil, se ho pokusila otrávit. Velké město Řím (něco jako Washington DC té doby) bylo napadeno a vypleněno barbary. A on žil se skupinou lidí velmi odlišných temperamentů, kteří mohli „odletět“ různými směry kterýkoli den nebo i několikrát denně. Jeho hlavním řešením nejistoty bylo sestavení denního rozvrhu, samozřejmě s přiměřenou flexibilitou.
Možná je to první krok pro mnoho lidí izolovaných v domovech s ostatními či o samotě – vytvořte si realistický plán věcí, které potřebujete a které chcete dělat a připněte to třeba na svoji ledničku. Podívejte se na to a uvidíte, zda je to vyvážené. Představuje to běžné potřeby lidí – fyzické, psychické a duchovní? Přizpůsobení běžným základním potřebám, je prvním krokem k tomu, abychom zvládli pocit strachu a paniky, nejistoty a zpomalení. Je to krok k vyléčení viru strachu a paniky. Pomáhá nám to vidět odlišně zdraví i uprostřed pandemie. Když jsme se znovu spojili se smyslem pro přítomnost, zjistíme, že mír (který jsme ztratili ve všech těch stresech) je nám blíž a je v nás zakořeněný víc, než jsme si kdy mysleli.
S láskou
Laurence Freeman