5. neděle postní
Tolik našeho trénování v tom, jak přistupovat k životu, se týká úspěchu a tak málo se týká realizace i toho, jak skutečně žít. Bylo užitečné, že jsem se včera dozvěděl, že jedna tvrdě pracující včela, v celém svém rušném včelím životě, nepřinese víc než jednu dvanáctinu čajové lžičky medu. Samozřejmě, že má mnoho společnic (až 60 tisíc), takže společně mohou udělat dost, aby zakryli kousek chleba. Zdá se však, že si práci užívají, pravděpodobně mají různé způsoby, jak posoudit smysl existence a musí být mnohem méně posedlí množstvím a individualismem.
Dnešní evangelium se týká výchovy Lazara, přítele, kterého Ježíš tolik miloval, bratra Marty a Marie, které rovněž miloval. Když Ježíš dorazil do jejich domu, čtyři dny po smrti svého přítele, vyšla Marta, jako zaměstnaná včela, aby se s ním setkala. Totéž udělala v příběhu od Lukáše, kde se zaobírala mnoha úkoly a vykazovala klasické příznaky stresu. Ježíš ji připomíná, aby vyvážila svou snahu vyniknout, vlastnostmi její kontemplativní sestry, která je více ponořena v prosté bytí. V dnešním mimořádném, a přesto dojímavém lidském příběhu se oběma sestrám, jak se zdá ulevilo, že přišel přítel, aby je utěšil v jejich zármutku. Když je uvidí „Ježíš začne plakat“ a lidé říkají „jak ho miloval“.
Potom zavolá Lazara zpět do života. Mrtvý muž se vynoří z hrobky, stále zabalený v pohřebních látkách. Ježíš říká: „rozvažte ho a nechte ho jít“. Stejně jako jiné zkušenosti, které uznáváme jako autentické, ale přesto je nedokážeme vysvětlit, je buď odmítáme jako pohádku nebo ztichneme před tím, co nám říkají, v hlubokém symbolickém realismu, kolem Ježíšovi osoby.
Stejně jako v jeho dalších mimořádných činech, Ježíš neprojevuje žádný zájem o využití svého úspěchu k náboru dalších lidí. Zdá se, že nemá kvantifikovatelný význam, nic co byste mohli zpeněžit. Je to takové, jaké to je. Mění život a životy lidí, kteří sdílejí život jednotlivce. Pro Lazara to bylo odročení, protože stejně nakonec zemřel. Nevstává tedy mrtvých, tak jako Ježíš. Pro něj byl cyklus smrti a znovuzrození, který je opakujícím se vzorem našich každodenních rušných životů včel, zlomen a překročen, dávající nám naději, že nebudeme donekonečna odsouzeni opakovat cyklus úspěchů a neúspěchů v životě.
Byl tento skvělý čin úspěchem? Je vzkříšení úspěchem? Ačkoli ho Lazarův příběh proslavil a dovedl k jeho zatčení a popravě, není popisován jako něco, co by sloužilo Ježíšovi k obraně. Bylo to spíš znamení než úspěch, spíš zjevení než důkaz.
To je další způsob, jak měřit sladký med života, který není vždycky zrovna sladký. Můžeme v našem zpomalení a odstavení, v sociální izolaci a karanténě, využít čas, abychom udělali itinerář života v tomto smyslu? Zapomeňte na úspěchy, za které získáváme uznání a na neúspěchy, za které se nám uznání odebírá. Místo toho se podívejte, jaké události, vztahy, výstupy, ať už sladké či kyselé, odhalily smysl a ozářili naši pravou povahu.
S láskou
Laurence Freeman