3. neděle postní
Dnešní evangelium je o Ježíšově setkání se Samaritánkou. Byla diskriminovanou osobou a to jak s ohledem na to, že Ježíš byl žid, tak i v její vlastní vesnici, kvůli její manželské historii. Ona nedává ani jeho a ani nikoho jiného na podstavec. Možná proto se jejich setkání stalo tak blízkým, protože si vzájemně řekli pravdu o nich samých.
Poprvé, kdy jsem uslyšel Jeana Vaniera, jak učí, když nám v roce 1990 poskytl seminář Johna Maina, bylo to právě o tomto příběhu. Byl jsem dojat a osvícen tím, jak hluboce se s tím ztotožňoval a jak hovořil z místa pokorné, duchovní, inteligentní moudrosti. Zrovna jsem tehdy prožíval těžké životní období a v pár osobních setkáních mi dal rozumné a uzdravující rady, které mi pomohly na cestě.
V průběhu let pokračovalo Jeanovo přátelství s komunitou křesťanské meditace a zrovna před několika lety dával svůj druhý seminář od Troslyho. Nemohu popřít ani přepsat historii milost tohoto spojení dobrého, které vykonal. Měl hluboký pocit, že náboženství není o ovládání, ale o uzdravení a vedení lidí k plnosti života; a že každá osoba, jakkoli na okraji, je toho zcela hodna. Jeho tématem byla lidská zranitelnost; a čím více to vysvětloval, více lidí ho nazývalo svatým. Nemyslím, že by chtěl být na podstavci, ale ačkoli se lidé mohli divit jeho vlastním handicapům a zranění, byl všeobecně považovat za lepšího než většina lidí. To způsobilo, že jeho posmrtný pád z milosti byl ještě hrozivějším překvapením.
Když jsem zaslechl pravdu o vzorcích jeho sexuálních vztahů z řadou žen, které vedl, nevěřil jsem tomu. Ale důkazy a závěry z nich vyvozené jsou nyní jasné i drsné. L’Arche musí být pochváleno za nezávislé vyšetřování, které vedlo v těchto případech, kdy zranitelné ženy utrpěly trvalé poškození. Zdálo, že byl nejen zraněný, ale i zraňující léčitel. Způsob, jakým vůdci L’Arche zacházeli s tímto odhalením jejich zakladatele odráží ty nejlepší aspekty jeho vlastního učení, ne však jeho osobního chování. S časem cítím, že L’Arche bude silnější a moudřejší.
Nedávno jsem požádal buddhistického přítele o jeho pohled na toto rozbití ikony. Zmínil řadu učitelů v jeho vlastní tradici, kteří byly něčemu takovému rovněž vystaveni. Na jednom z nich mluvil Dalajlama kvůli osobnímu propojení. Řekl, jak snadno by mohli být moc a vliv, které jsou dány guruům v jejich tradici, zkorumpovány, protože takový risk provází každý druh moci. Dodal však, jak je neuspokojivé a neomluvitelné toto selhání, když tato moc dává tomu, kdo ji drží, pocit výjimečných privilegií, nároků a osvobozuje od běžných standardů slušnosti a bezúhonnosti.
Před zítřka, kdy dokončím toto smutné zamyšlení, bych vás rád požádal, abyste sami uvažovali o tomto problému. A také o jazyce, který používáme k myšlení a mluvení. Jak můžeme reagovat na odhalení hříšnosti těch bratrů a sester, ve kterých jsme naivně viděli pouze milost?
S láskou
Laurence Freeman