Středa ve svatém týdnu

Matouš 26, 14-25

Syn člověka odchází, jak je o něm psáno

Velké duchovní tradice obsahují hluboká všeobecně platná tajemství o podstatě reality. Nejsou ale tak jasně formulovaná, jak bychom si my, kteří bereme věci doslovně a jsme vědecky vzděláváni, přáli. Naše zkušenost se spirituální dimenzí byla v dnešní době hodně ochuzena, a tak jsme téměř ztratili schopnost číst staré písemnosti všech tradic. Výsledkem je pak to, že se v dnešní době vyvinul náboženský fundamentalismus a že bylo oslabeno sjednocující vědomí universální pravdy vyjádřené pomocí universálních symbolů. Ten, kdo popsal stvoření v knize Genesis by mohl být dost překvapen zjištěním, že dnes 42 procent Američanů odmítá evoluci a myslí si, že stvoření proběhlo v šesti dnech. Boží ‚slovo‘ se pro ně stalo jazykovou, a ne existenciální skutečností.

Bylo to právě Ježíšovo chápání Písma jeho tradice ve světle jeho vlastní zkušenosti, co mu pomohlo porozumět a vyjadřovat se s jedinečnou autoritou a významovou hloubkou. Tím začala řetězová reakce, která se sama stala novou tradicí. Z křesťanského uvažování nad Písmem a ve světle neslýchané zkušenosti Vzkříšení byl vytvořen Nový zákon. Krátké texty čtyřech evangelií a dopisy napsané učiteli prvních komunit se staly Písmem prvotní zkušenosti. Vynořily se přímo z hluboké a čerstvé duchovní zkušenosti (ne ještě plně pochopené), která se stala trvalou inspirací pro mystiky, teology a umělce.

Vynořilo se něco jedinečně charakteristického pro křesťanské vědomí a bylo to probuzeno kontaktem s ukřižovaným a vzkříšeným Kristem. Za prvé se to týká skutečnosti jeho osoby, která se táže: ‚kdo si myslíte, že jsem?‘ - otázku, na kterou můžeme autenticky odpovědět na základě znalosti sebe samých. A za druhé, nebo i zároveň s prvním, se to týká chápání Boha jako Trojice, jako třísměrné komunikace. Ježíš hovoří o Otci jako o svém zdroji a cíli a prohlašuje, že je s ním neduální. Také ale mluví o Duchu, kterého pošle, aby pokračoval v rozvíjení jeho učení - o Duchu Svatém, který je jeho pravým pokračovatelem.

Nicméně trojice byla již po dlouhou dobu předmětem intuice lidské mysli při jejím hledání Boha a nejvyšší reality. Jestli je tomu tak proto, že mysl odrážejíc svůj zdroj je takto strukturovaná – přemýšlíme v trojicích – nebo je tomu naopak – zůstává otevřenou otázkou. Ale není náhodou, že staří Egypťané, Védy- indická tradice (bytí, vědomí, blaženost), tři projevy Buddhy, řecký pohled na lidskost (intelekt, duše, světské tělo), Lao C‘ (nebytí, věčné bytí a velká jedinost, které vytvářejí desetitisícinásobnou mnohost světa) a křesťanská vize Boha jako Otce, Syna a Ducha hovoří o nejvyšším tajemství s použitím tří dimenzí.
Tuto pravdu potkáváme jak uvnitř nás – v ,imanentní trojici’, která žije výbušným životem lásky v lidském srdci, tak v tom, co teologové nazývají ,ekonomickou trojicí’ - v externích procesech a událostech každodenního života - za předpokladu, že jsme se naučili je vidět. ‚Když uděláte dva jedním, tehdy vejdete do království,‘ říká evangelium pochybujícího Tomáše. To, co udělá dva jedním, jsou tři. To není teorie, to je život.

Laurence Freeman, OSB