Čtvrtek v třetím týdnu postní doby

Lukáš 11, 14-23

Jiní ho zase pokoušeli tím, že od něj žádali znamení z nebe.

Existuje příběh o tom, jak se Buddha setká se skupinou Brahmínů, mezi kterými je i šestnáctiletý, nesnesitelně otravný mladý génius, který zná všechny texty a zpochybňuje autoritu Osvíceného. Buddha obratně odpoví na všechny jeho otázky a nakonec mu dá mat. Šťastným koncem je ale ta skutečnost, že se mladík poučí a stane se Buddhovým učedníkem.

Stát se učedníkem je pro většinu z nás dlouhodobější záležitostí. Ego nechce sloužit, stejně jako Lucifer ve svém zápasu, který vedl k občanské válce v nebi. Dává přednost porážce a vyloučení z řad požehnaných před uznáním vyšší moci.

Když se vrátíme na zem, tento přístup se odráží v našem boji se závislostí. První z Dvanácti kroků (pozn. překl.: program pro léčení závislosti na alkoholu), který vede ke svobodě, je nejvíce ponižující: přiznat si vlastní neschopnost osvobodit se vlastními silami a potřebu vyšší moci. To postupně vede k jedenáctému kroku, ve kterém nakonec poznáme, co skutečně modlitba znamená: ‚vědomé spojení s Bohem, protože rozumíme‘, co Bůh znamená. Pouze tehdy, po ‚duchovním probuzení‘, které je výsledkem zvládnutí ega, jsme připraveni pomoci i jiným lidem trpícím závislostí a žít ve všech oblastech života to, co jsme se naučili.

Nemůžeme něco učit, dokud se to sami nenaučíme od učitele, jehož vyšší moc jsme uznali. Pokud vidíme vztah s ním jako souboj vůlí a soupeření a pokud se nemůžeme dočkat vysvědčení s vyznamenáním, potom jsme ještě nezvládli první krok. V konečném důsledku to ale neznamená, že se učiteli podřizujeme. Milujeme ho, a proto milujeme i jeho učitele … Studenti absolvují vzdělávání a etablují se sami za sebe. Učedníci ale vstupují do společenství, které se rozprostírá do všech směrů a časů.

Na počátku není špatné našeho učitele prověřovat, za předpokladu, že i my pustíme naše ego do volného prostoru, kde může být testováno a podmaněno. Myslím si, že Buddha nebyl opravdově rozloben na otravného génia a že nebyl ani uražen jeho přístupem. Věděl, odkud to přichází. A s jeho pomocí mladík nakonec porozuměl sobě a pochopil, že jeho pravé já může být osvobozeno a jeho vlohy využity pouze tím, co může vypadat jako pokořující porážka, ale co ve skutečnosti je vzájemným přijetím mezi pravým učitelem a pravým učedníkem.

Může to ale být dlouhá a těžká cesta, než najdeme učitele tohoto typu, takového, který z nás může učinit tento typ učedníků. Do té doby na ego čekají nespočetné hranice, které odmítne překročit, a bude se dokonce snažit porazit a pokořit učitele, i když na něm závisí jeho osvobození. Toto bude přímo vyjádřeno v příběhu Velikonoc.

Laurence Freeman, OSB