Čtvrtek v pátém týdnu postní doby

Jan 8, 51-59

“Dříve než byl Abraham, já jsem.“ Tehdy vzali kamení a chtěli ho ukamenovat.

Řekli byste, že každý, kdo by uslyšel takovýto výrok, i kdyby danou osobu neměl rád a i kdyby si myslel, že je buď blázen nebo génius, by řekl: „vysvětli, co jsi právě řekl, před tím, než tě ukamenujeme.“ Avšak v tomto i v ostatních velkých výrocích ‚já jsem‘, Ježíš odhaluje tolik jinou dimenzi reality, tak znepokojivě odlišnou od nám dobře známého způsobu vidění, že samotná tato jeho slova hrozí, že naruší existující řád.

V totalitních režimech jsou největší hrozbou básníci a umělci. Je lehčí potlačit ty, kteří vzdorují držitelům moci politickými nebo násilnými prostředky. Velcí myslitelé však nejprve mění sebe, ne struktury. Jejich vize a vhled do problematiky zrozený z přímé zkušenosti otevírá novou dimenzi reality ostatním. Jednou z největších moderních matematiků byla Emmy Noether. Odborně na podobné úrovni jako Einstein, otevřela nové cesty vnímání v algebře a fyzice, které nadobro změnily způsob, jakým jsou tyto oblasti námi vnímány. Její původní idee vstoupily natolik hluboce do základního konceptuálního rámce, že je ona sama málokdy zmiňována. Neobohatila pouze slovník novými slovy, ale přímo rozšířila samotný jazyk této oblasti.

Ježíš dělá to samé pro celý lidský pohled na svět. Proto je tak depresivní vidět, jak jsou jeho revoluční výroky, zrozené z jeho přímé zkušenosti s Otcem, přesměrovány ze svého pravého záměru na obranu speciálních morálních zásad a náboženských struktur. Nejenom ti, kteří kontemplují, jsou pravými revolucionáři, ale praví revolucionáři v jakékoliv oblasti kontemplují svojí podstatou a jsou mystičtí ve své vizi reality.

Ježíš byl zcela správně považován za nebezpečí pro stávající řád, ale bylo tomu tak na ještě hlubší úrovni, než si jeho protivníci představovali. Byla nutná jeho smrt, která by jej osvobodila od represivní moci jeho kritiků a která by uvolnila jeho vizi (jeho ducha) tak, aby mohla neustále vcházet do lidského vědomí a měnit podstatu reality i pro nás. To se ale nemůže stát, když přijetí takové nové cesty vidění ohrožuje nejen naši instituci, ale i vše, na čem jsme postavili svůj život. Nikdo nechce podstoupit totální proměnu. Máme rádi ty změny, které máme pod kontrolou. Takže násilné odmítnutí Ježíše jeho současníky bylo nevyhnutelné a, pokud máme pocit, že v tom byl plán, bylo to součástí toho plánu. I ti, kteří jej milovali, mu nerozuměli.

Naše každodenní duchovní praxe a nadcházející dny Velikonočních tajemství nás mají naladit, abychom toto pochopili a porozuměli tomu, co Ježíš mínil, když používal slovo ‚já‘. Ježíš neříkal – jak se toho ti, kteří jej chtěli kamenovat a ukřižovat, pomýleně báli - ‚já jsem Bůh‘. Říkal: „Bůh je ‚já jsem‘. To je to, co říkám“.

Laurence Freeman, OSB