Úterý 1. týdne doby postní

Považujete se za “rovného člověka?”

-Máte na mysli úctyhodného člověka mé komunity, který dodržuje úroveň a hodnoty mé skupiny?

Něco takového. Co jiného by slovo rovný mohlo znamenat?

-Sedící nebo stojící s rovnými zády.

Nebo být delší než širší.

-Takže jaká je pointa toho všeho?

Pointou je naznačit, že tu existuje spojení mezi rovným sezením během meditace a mezi žitím rovného života - být morální, spravedlivý, milý, pravdivý.

-Jediné, co musím, je mít dobrý fyzický postoj a budu dobrou lidskou bytostí?

Pokud jen to, tak ne. Ale když meditujeme, je nám řečeno si sednout v “dobrém” postoji, což znamená s rovnými zády. To pomáhá dýchání a disciplíně nehybnosti během meditace, takže nám to pomáhá meditovat. Je tu spojení mezi fyzickým postojem a psychickou bdělostí a jasností - a dokonce i s významem, který leží za meditací. Je obvykle náročnější meditovat, pokud je vaše pozice shrbená, lenivá a nepohodlná.

-Ale mohl bych meditovat, kdybych byl podvodníkem, lhářem a bezcitným vykořisťovatelem ostatních? Mohla by mi meditace pomoci uniknout svědomí, a umožnit mi soustředit se na své špatné činy?

Možná, na chvilku, ale myslím, že je to neudržitelné. V meditaci, jak nehybně sedíme, tak se pohybujeme. Čím hlubší nehybnost, tím větší akcelerace. Tento klidný pohyb nás bere do naší základní, vnitřní rovnosti (jsme v zásadě rovnými).

Po cestě se setkáváme s vnitřními postoji mysli, možná nedávnými či dobře zavedenými, možná na okraji naší osobnosti, ale rovněž se setkáváme tím, co tvoří naši osobnost - a tyto postoje mohou být v rozporu s naší základní rovností. Mohou to být pokroucené a zdeformované aspekty nás samých.

-Čelit jim bude velmi těžké, a my budeme bojovat proti našemu narovnání. To je asi ten důvod, proč opouštíme nebo redukujeme náš plný závazek na čas rovného sezení.

Souhlasím. Je těžké meditovat, pokud jste lhali nebo někoho oklamali, prožívali orgie pomluv či přemíru hýčkání se. Ale vždy je možné upravit náš postoj, a to jak vnitřní, tak i vnější. Pokud se nevzdáme, můžeme se znovu srovnat s naší základní hodnotou - naší základní rovností. Tím, že objevíme svoji vnitřní hodnotu, skutečně začneme žít těmito hodnotami, ve které věříme, a dokážeme říct promiň, když v tom selžeme. Pořád ještě posloucháte?