3. neděle postní

Po Velikonocích půjdu se skupinou poutníků do nejstaršího křesťanského kláštera sv. Kateřiny, na úpatí hory Sinaj. Mojžíš, vzhledem k dnešnímu prvnímu čtení, obdržel deset přikázání v oblaku, který zakryl horu hned po tom, co opustil lidi a vylezl na ni. Také uvidíme hořící keř, ale myslím, že už nebude v plamenech.

Je tu skutečná síla (a přínos pro naši vnitřní cestu), kterou lze nalézt návštěvou svatých míst naší nebo jiné tradice. Pouť symbolizuje proces očišťování, zjednodušování a transformace, kterou nazýváme duchovní cestou - putování, které není o nic méně vnitřní než vnější, protože to nakonec překročí veškerou dualitu. Bez posvátného (ve formě prostoru, času nebo rituálu) je náš čas umenšen, podvyživený mocí symbolu. Ale je snadné přitahovat posvátné a sekulární, mystické a racionální; zatímco v tomto lidském údělu jsme všichni na jedné lodi, všichni potřebujeme jak začleněnost, tak transcendenci.

Film Deset přikázání Cecila B de Mille, což byl Hollywoodský trhák šedesátých let, s Charltonem Hestonem který hrál Mojžíše, byl věrný mýtickému, epickému textu dnešního prvního čtení, ale dnes je nepřesvědčivý a směšný. Musíme pozastavit naši nedůvěru, abychom si mohli přečíst tento druh příběhu, nevěřit mu doslova. Pokud by chyběla tato pointa, fundamentalismus by předstíral zjevení. V tomto stavu pozastavení, může být pociťována pravda symbolu. Spatřit to je součástí duchovní cesty, kterou konáme od dětství do dospělosti.

Sv. Pavel dospěl skrze “třesk”, kterým Kristus “explodoval” v jeho vědomí. Podstoupil rozbití duality, které nastane, když se ponoříme do paradoxu srovnatelného se sci-fi astronautem, který navede svou loď do černé díry, a nalezne tam nové dimenze reality. Pro Pavla je Kristus okem veškerého paradoxu, ukřižovaný a zmrtvýchvstalý, hloupou věcí pro svět, moudrostí ve sféře božství, očividně slabý, ale vlastně silný.

V dnešním evangeliu Ježíš očišťuje chrám. Vyhání směnárníky spolu s těmi, kteří provozují “průmysl” zvířat k oběti. Úřady jsou pobouřené a to z dobrého důvodu. Jak bude chrám udržován bez obchodníků, když jim bylo řečeno, že tam mají být? Takové chování je rovněž hrozné pro turisty, jako teroristický útok v Egyptě před několika lety. Ale když se posvátné stane světským, musí to být rozbito, proto jsou náboženské dějiny plné reformních hnutí.

Avšak na konci evangelia vidíme, že se Ježíš nezabýval úspěšným hnutím. Jestliže ho chápete, následujte ho. Pokud ne, čekejte. Toto oddělení od jeho vlastní zprávy nás rovněž povznáší nad doslovné chápání a nad dualitu, do hlubších úrovní reality, vyšších než svatá hora. Jakýkoli meditující by si mohl uvědomit z tohoto čtení, že musíme očistit chrám našeho srdce od myšlenek či praktik, které (jakkoli rozumné) to zrazují.