1. neděle postní

Dnešní čtení dávají mnoho potravy k zamyšlení nad cestou meditace nebo nad jakoukoli jinou duchovní praxí, která nás bere hlouběji než jsou myšlenky. Také nám připomínají (k čemuž je slouží právě doba postní) touhu po správném druhu jídla, po zdravém jídle, díky kterému opravdu žijeme.

V prvním čtení je příběh, mýtus o velké povodni, nacházející se v mnoha starověkých kulturách. Pro moderní představivost je to spíš komické, protože se na věci díváme z faktické stránky a chybí nám mystický význam; proto vidíme příběh o Noemovi jako druh karikatury. Pokud mu ale přesto dáme šanci, a na chvilku s tímto příběhem setrváme, pak k nám promluví mnohem zvučněji. Kdo ve svém životě nezakusil záplavu ztrátou, smutkem, utrpením či velkým zklamáním? Asi bychom o tom ani nemohli mluvit, pokud bychom nenašli archu, která by nám to umožnila překonat, a začít znovu.

A rovněž doufáme, že spatříme barevný “luk” na obloze, který se stane znamením, že to i v budoucnu zvládneme. Sluneční světlo zářící skrze dešťové kapky odhaluje zřetelnou, barevnou krásu té části spektra světla, které vidíme, a naznačuje nám ještě víc krásy, která je za hranicí našeho vnímání.

Ve druhém čtení, vody potopy připomínají Petrovi křestní zasvěcení do vztahu s Kristem. Nejhlubší vztahy v našich životech často začínají naší krizí, a prohlubují se celé roky skrze nepřízeň. Jsme pokřtěni do každého smysluplného vztahu. Stejně jako Kristus roste v nás a my rosteme v něm, tím lépe rozumíme tomu, co myslí Petr tím, že říká “přinesl zprávu duším uvězněným”. Tyto naše části, bezpečně odstraněné z dohledu, stejně jako to děláme s kriminálníky, kterých se bojíme, začínají slyšet novou zprávu, která nás vede k vědomí toho, že jsou ve vězení naší vlastní tvorby.

Evangelium je vzato od Marka, který je nejskoupější na slovo, ale zároveň nejpřímější, co se týče evangelijních příběhů. Prostě nám říká “Duch vyvedl Ježíše na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní, a byl pokoušen od satana”. To je dost pro metafory, s nimiž můžeme pracovat, abychom porozuměli naší vlastní době postní. “Žil tam mezi divokými zvířaty a andělé mu sloužili.” Jaká jsou vaše divoká zvířata? A co nebo kdo se stará o vás?

Poté Ježíš prohlásil Dobrou zprávu, kterou slyšel v pouštním tichu. Je shrnuta ve snadno zapamatovatelném sloganu kampaně: “Čas přišel, a království nebeské je na dosah ruky. Litujte a věřte této Dobré zprávě”.

Co cítíte, když slyšíte “Čas přišel”? Vzrušení, strach či obojí? Čas na co?