Sobota po 5. neděli postní

Můžeme mít pocit dobrého půstu skrze pocit spokojenosti se sebou samým kvůli tomu, že jsme nevypadli z vagonu svého dodržování. Ježíš ostře varoval před touto farizejskou chybou. Možná se cítíme lehčí a více přítomní, a to prostě proto, že naše pozornost byla posílena a očištěna. Jak jsem řekl včera, dělat něco navyklého (jako čtení textu, který známe srdcem) může snadno vést k "autopilotovi" a nepozornosti. Ale v těchto zarytých mostech známostí a přátelství, spojujících různé úrovně v naší každodenní existence, je rovněž radost.

Rosamonda Richardsonová toto zjistila, když objevila co se jí stalo - rozšířilo se to, co jí bylo tak blízké. Přírodní svět stromů a rostlin se rozšířil o paralelní svět ptáků. Oni ji pomohli zpomalit, a tak ji umožnili vstup do nového způsobu pozornosti a přítomnosti. Ve své knize cituje Kierkegaarda, který mluví o této pozornosti v přítomnosti, jako o objevení radosti. "Tato radost je dosažena bytím v tomto okamžiku... Radost je přítomným časem s plným zdůrazněním přítomnosti."

Rosamonda říká: "Brzy jsem zjistila, že pozornost potřebná ke sledování ptáků byla formou meditace - vyžadovaná nehybnost a pohlcení mě vyjmuly ze mne samé" Když něčemu věnujeme pozornost, můžeme být stimulováni tím, že objevíme něco nového. Moderní svět je ovšem často klamán falešnou novotou. Nová balení a reklamní kampaně hýbou konzumem. Ale něco nového se naučíme hned, jakmile zpomalíme naši spotřebu. Tím že to uděláme, můžeme redukovat ekonomický růst, ale rovněž připravujeme cestu pro něco víc, než je distribuce zdrojů.

Když se staneme přítomnými a pozornými, objevíme tak to, že i to nejznámější už není mechanicky opakované. V reálném životě nemůžeme dát copy a paste. Nemůžeme duplikovat obrázky, jako to děláme při editaci ve foto editoru. Sněhem pokrytá krajina či lavina, je složena z nespočetného počtu jednotlivých vloček. Od doby, co spadla na zem první vločka, nikdy nespadly dvě stejné. To samé platí o lidech. A o ptácích. A o všem.

Poté co vstoupila do svého nového ptačího světa, Rosamonda popisuje, jak viděla hejno strnadů obecných, kteří vystartovali z křoví, stoupali a klesali, "získávajíc znovu zem a rozprchávajíc se znovu v 'explozi' zlaté. Ještě se nenaučila jejich jméno. O rok později už věděla, jak se tito milí ptáci jmenují, a dokázala rozpoznat jejich píseň, která je zároveň známá a zároveň svěží. Jako všichni ptáci, jsou i tito pozorní. Nenaráží jeden do druhého, když představují tyto nebeské kreace. Jsou jednotlivci, ale zároveň jsou jedno. Ti kdo je sledují, se od nich může naučit jejich pozornost a jejich přizpůsobování se jeden druhému v komunitě.

Meditování rozvíjí pozornou přítomnost ve všech věcech. (Pokud nemeditujete, zkuste procházky nebo sledovat ptáčky). Není to pouze zdrojem radosti, ale je to nezbytné pro náš zdravý rozum. Dřívější myslitelé to nazývali Přírodní kontemplace. Merton zmiňoval, že je to přesně to, co novicové postrádají, když přijdou do kláštera. Určitě to chybí v posledních prezidentských nařízeních, týkajících se životního prostředí.