Sobota po 4. neděli postní

Tutovkou je, že kdykoli pustíme zprávy, uslyšíme o zvěrstvech, tragédiích, hrůzných nehodách či o kriminalitě, což reflektuje tu nejhorší mutaci lidské podstaty. Jak jsem si všiml, Irsko má zvláštní zálibu ve zprávách, kde jsou převážně nehody aut a vraždy. Tyto věci se ději a neměli bychom je popírat. Ale pokud jsme jim skrze média takto neadekvátně vystaveni, musí to být buď proto, že média nás chtějí deprimovat nebo proto, že získáváme jisté uspokojení či oživení z toho, že o tom slyšíme. Malé kousíčky dobrých zpráv, se hodili na konec vysílání jen proto, aby zvýraznili celkovou temnotu existence na této planetě.

Je těžké reagovat na otázku, často vznesenou někým, koho jste dlouho neviděli, „tak co je u tebe nového?“. Začínáte přemýšlet a cítíte se bezmocně. Jak a co vybrat z toho proudu událostí a dojmů? Jak moc se tazatel zajímá o odpověď, která by reprezentovala různorodost dění nebo něco víc, než jen obvyklou únikovou odpověď, „všechno je dobrý, v pohodě, díky“.

Je snadné pocítit, že pouze velké věci a dramatické výsledky (ať už dobré či špatné) stojí zato zmínit. Ve skutečnosti na tom něco je - jako mluvení o podrobnostech a samozřejmostech či malých věcech, které mohou nudit. „No včera jsem si dělal čaj a zapnul jsem konvici. Trvalo to věky, než jsem zjistil, že jsem pořádně nedovřel víko. Ta konvice má nový bezpečnostní mechanismus, takže se nezapne, dokud není pořádně zavřená.“ Ani slovem „úžasný“ byste z toho neudělali nic zajímavého. Únavné zprávy, to jsou opravdu špatné zprávy.

Avšak také můžeme zakoušet osvobozující smysl, krásu a úžas v něčem, co je obvykle považováno za nezajímavé a běžné. To jsou opravdu dobré zprávy. Pokud jste například byli skutečně pohnuti změnou počasí, tak spíše než by v tom lidé viděli náznak nudného života, budou vděční za takové sdělení. Sám anglický básník George Herbert to ukazuje v jeho velké básni Květina:

A nyní v mém věku já opět pučím,
po mnoha úmrtích já žiji a píši;
Já znovu déšť a rosu cítím,
a veršování je mi slastí.

Toto je druh hlubokých zpráv, které lze nalézt ve velkých písmech. Je úžasné, jak jednotvární zbožní lidé mohou vlastnit takový poklad. Dokonce i když se například stane, že je to zaobalené (jako v zítřejším evangeliu), v zázraku uzdravení, nejde tu jen o lék, který je zajímavý. Jde o to, jak se změnila zkušenost života u člověka, který byl uzdraven, a co udělají s málo časem k životu navíc, který jim dává vidět hloubku rozměru obyčejného.

Postní doba by nás měla naladit do tohoto druhu hlubokých novinek, které nás opravdu činí novými.