Sobota po 3. neděli postní

Prováděl jsem jednu ženu po domě, který kdysi dobře znala. Když přišla do obyčejné ložnice, zastavila se, a hleděla na ni s evidentně hlubokým vztahem. Nechal jsem ji rozvažovat, a když zjistila, že dala najevo své pocity, omluvila se. Pak mi začala (s rozpaky) vysvětlovat, že to byl pokoj, kde počala své první dítě. Pro ni to nebyl obyčejný pokoj. Pro mě to byl okamžik, kdy jsem uviděl něco zvláštního v obyčejném, a to z druhého (a pro mě neobvyklého) hlediska.

Není nic zvláštního na 25. březnu, kromě toho, že v tento den (v biblickém čase) byl počat Ježíš. Poznáváme to ve slavnosti Zvěstování Páně, kdy Gabriel přišel navštívit Marii, a ona dala souhlas s tím, že ji zastíní Duch Svatý. Přesně devět měsíců do Štědrého dne. Kdo v tento čas pomýšlí na Vánoce, tedy kromě marketingových oddělení?

Den našeho početí obvykle zůstává nezaznamenán, a snad (nejsem si jistý) ani nemůže být přesně spočítán. Přesto to jsou nepopiratelně důležité okamžiky v naší cestě z bytí v mysli Boha, kde existujeme od věčnosti, do bytí pozemského, do naší dočasné existence.

Smysl, jako pravda, se vyjeví. Není to tak, že by prostě vyletěl, a přistál plně rozvinutý a pojmenovaný v našem klíně. Jedna část nás samých má tendenci chtít pevné body a odpovědi a smysl prostě vidí jen jako vysvětlení věcí. Ale hlubší mysl ví, že smysl se týká propojenosti; a čím větší je propletenost a všeobecnost této sítě spojení, tím větší je zkušenost smyslu. Chce to čas. V obchodní škole, jak studenti absolvují a hledají práci, jsou zaměstnáni získáváním kontaktů. To se pro ně stává prioritou s rostoucí důležitostí a může to být i dost stresující, pokud cítí, že nedělají dostatečně užitečné konexe, aby započali svou kariéru. Často cítím, že se snaží až příliš.

Síť smysluplných konexí nemůže být založena na jednom či dvou setkáních. Důvěra je jako znát někoho za jeho šarmem (nebo jinak) za jeho image. Roste a dospívá. Tento růst není konceptuální, ale organický proces, závislý na prostředí a na vyšší moci (také známé jako nehody). Každý vztah, dokonce i ten nejprchavější, nás otevírá do naprosto paralelního vesmíru potenciálních spojení, které nejlépe potkáme s lehkým dotekem. Snažit se je rychle uchopit znamená poškodit spojení a vytvořit nedůvěru. Kolik (jakékoli) důvěrnosti přežívá a roste záleží na odpoutání a moudrosti optimální vzdálenosti.

Postní doba je charakterizována tou samou všedností, která způsobila, že putující Izraelité pravidelně sklouzly k modlám. Je to denní lekce v umění žít ze středu ven, z toho co je pod povrchem věcí. Meditace, která je opravdu kombinací doby postní a Velikonoc, nás také učí nezavrhovat důležitost půl hodiny mlčení, v které se nic zvláštního neděje. Jak John Main řekl, toto je skutečně lepší. „V meditaci“, řekl, „se nic neděje, a pokud ano, ignorujte to“. To je očividně jak paradox, tak i smysluplný vtip skrytý v této poučné poznámce.