Nedávno jsem slyšel rozhovor, při příležitosti vydání její nové knihy, mé dobré přítelkyně, která žije v malé vesničce ve východní Anglii Anglia. Rosamond Richardsonová napsala mnoho knih o venkově, o kulturní historii divokých květin a stromech a také o jídle. Miluje procházení se. Píše z místa, kterému věříte a přáli byste si ho znát lépe. Její řeč byla o ptácích a meditaci, třebaže nikdy dříve meditaci nezmínila.
Překvapivě, bylo to teprve nedávno, objevila svět ptáků. Během doby její osobní bolesti ji tento nový svět přinesl rozšíření bdělosti, nový vztah s přírodním světem (o kterém Tomáš Akvinský říká, že „je prvotním a nejdokonalejším odhalením božského“) a s novým zdrojem uzdravování. Jako pravá bylinářka vám řekne, pokud o přírodě něco víte, že budete vždy víc a víc objevovat, jak sama příroda je zdrojem zdraví.
Její nová kniha, a moje doporučení z minulého postní promluvy, zvláště pro ty, kteří mají už mají dost náboženství, je ‘Waiting for the Albino Dunnock: How Birds Can Change your Life’ („Čekání na albínskou Pěvušku modrou: Jak ptáci mohou změnit váš život“).
Její psaní o venkově a o ptačím světě, který objevila, sděluje nám, jejím čtenářům, něco víc z plné zkušenosti stvoření víc, než kdejaký přírodopisný dokument v televizi. Ukazuje nám, že slova jsou mnohem mocnější než tisíc obrázků, ačkoli v našem médii-posedlém světě věříme v pravý opak. Ona je, jak přiznává, velice zaměstnanou a zvědavostí poháněnou osobou. Zajímala se o běh, ale ptáci ji uvedli do kontemplativní chůze a k oslavě klidu, trpělivosti a tichého čekání.
Díky její promluvě jsem se naučil, že sloveso „potulovat se“ znamená procházet se pomalu, odpočatým způsobem, loudat se, a že je odvozené z francouzského „sainte terre“ neboli „svatá zem“. Poutníci putující do Svaté země, aby navštívili svatá místa, kde Ježíš žil, učil, trpěl a zemřel, se tam potulují. Nejdou do Gatwicku či Newarku a nenakupují, pití a nekonzumují při čekání na přeplněné letadlo, aby pak jeli autobusem z letiště na hotel. Oni se potulují. Rostoucí počet moderních poutníků na Svatojakubské cestě, u kterých čekáme, že brzy zavítají do Bonnevaux, které je na této prastaré cestě, toto znovu objevují.
Všechno v moderní kultuře zrychluje. Má to samozřejmě spoustu výhod. Ale v tomto procesu toho ztrácíme příliš. Zpomalení otevírá. Objevení lelkovitých naučilo Rosamondu právě toto. Jsou to ptáci, kteří jsou aktivní v noci s širokým spektrem dramatických písní. Zvukoví nahrávači analyzovali 1900 not za minutu, a ukázali tak omezenost našeho lidského sluchu. Rovněž vizuálně: „Nadpozemská, aerodynamická krása, velikost malého jestřába, přízrační, elegantní a tajemní.“
Pomalu se procházet neznamená zastavit. Být v klidu neznamená být neproduktivní a odpojený. Rosamonda se mnoho naučila od Thoreau, amerického radikálního naturalisty z 19 století, který znal duchovní hodnotu procházení se, jehož stará moudrost je zachycena v latinském pořekadle „solvitur ambulando“ - hrubě přeloženo jako „je to řešeno chůzí“.
Tedy pokud potřebujete postní praktiku, zkuste potulování se. Pokud se cítíte příliš neklidní a stresovaní k meditaci, zkuste nejprve procházku. A abyste mohli odříkávat mantru, naslouchejte ptákům, ráno i večer.