Čtvrtek 1. týdne doby postní

Když iluze začne existovat, může být zpočátku povznášející. Je jako kandidát do politiky, který je ochoten slíbit všechno, jako falešný mesiáš, se kterými se dnes běžně setkáváme, či jako úspěšná celebrita jejíž elegantní úspěch závidíme a představujeme si jako svůj. Iluze poskytuje dočasnou úlevu od bolesti spojné s našimi nenaplněnými potřebami či frustrovanými touhami. Ale vždy, když dojde na konec, exploduje. Proces odbourávání iluzí je bolestný v závislosti na tom, jak dlouho, a jak hluboko jsme se nechávali svést. Čím větší zástup kolem nás, který kupuje tu samou iluzi, tím pravděpodobněji jsme vtaženi hluboko do tohoto ničivého víru.

Posilujeme falešnou existenci iluze tím, že se na ni zaměřujeme, a že jednáme, jako by skutečná byla. Neskutečnost se pak tímto způsobem může stát velmi mocná a dokonce nabývá autonomního života, že pak ovlivňuje lidi kolektivně. Tyranie začíná vzpurnou fantazií či alternativními fakty.

Diadochus říká, že bránit se růstu této iluze, která by nám nakonec pohltila veškerou svobodu, lze prostým upřením pozornosti k „pamatování na Boha“. Simone Weilová řekla něco podobného: "tváří v tvář zlému, které nemůžete porazit, věnujte pozornost dobrému." Samozřejmě, když naše vnímání reality bylo zahaleno iluzí, kdy si nejsme jisti co je pravda a co lež, je toto výzvou k pochopení. Znamená to víc než jen myslet na to , co by mohlo (nebo nemohlo) být dobré. V meditaci věnujeme pozornost dobrému - nejprve dobrotě v nás samých, přesouváním pozornosti z myšlenek a představ a odhozením veškerého hodnocení. Odříkáváním mantry vkládáme čirou pozornost (nic na co bychom mysleli či vnesli do skutečnosti touhou a představivostí) pouze do tichého bytí, které tu skutečně je. V existenci (míněno vše co vystupuje z bytí a stává se viditelným) je vždy nebezpečí klamu. V bytí (míněna kontemplace) je radikální jednoduchostí čiré pozornosti vyfiltrováno a zahozeno to neskutečné.

Diadochus říká, že to můžeme udělat za předpokladu, že můžeme „přesvědčit svoji duši, aby nebyla rozptýlena falešným pozlátkem tohoto života“. Odložme na chvíli otázku zabývající se vztahem skutečnost-iluze. Kde myslíte, v tomto prvním postním týdnu, že se nashromáždilo toto falešné pozlátko?