Úterý druhého týdne doby postní

Není nic tak zastrašujícího či nadějného jako prázdná stránka.

Možná právě toho se v meditaci bojíme, ale zároveň jsme tím přitahováni. Slovo „prázdný“, podobně jako slovo „chudý“, mylně zavání negativitou jen proto, že se mu nedaří zachytit všechny důležité kvality potenciálu. Je prázdnota nedostatkem či absencí prostornosti, ve které se objeví nová celistvost, jakmile vstoupíme a obejmeme ji? Znamená prázdnota nicotu, mizející obraz na monitoru po té, co vše smažete? Nebo je to příležitost pro nový a bohatší obsah?

Protože jsme kulturou konzumu a nadměrné spotřeby, návykově spotřebovávající více než potřebuje, tyto jemné myšlenky týkající se potenciálu a příležitosti nedokáží zapojit naši představivost. Jsme spokojenější, pokud je stránka plná nebo ještě lépe, jedná-li se o vícestránkový dokument, doplněný body, vysoce znějícím žargonem, obrázky, a slovy jako „přesvědčivé“, „udržitelné“, „vzrušující“ a „inovativní“. Víme, že to znamená velmi málo, ale zároveň se ujišťujeme tím, že jsme přinejmenším vyplnili prázdnotu, že jsme pokryli čerstvě napadaný sníh stopami.

Meditace přitahuje profesionály, kteří jsou chyceni systémem práce, který je charakterizován přehnanými možnostmi komunikace. Jejich úroveň stresu často vede k pocitům uvěznění v bludišti aktivit, kolidování leteckých cest, zápisů z cest, reportů, cestování a zbývá jen málo času pro reflexi či skutečnou realizaci toho, co bylo „rozhodnuto“. Nejprve bojují s tím, aby si pro meditaci našli čas, ale někteří objeví kvantovou pravdu, že čas věnovaný meditaci zvětší množství času v každém dni. Je to absurdní pro stresem zatíženou mysl, ale sladkou pravdou pro ty, kteří již ochutnali.

Naše dva typy postní praxe: čeho se vzdáme a čeho děláme víc, může poskytnout tolik potřebnou únikovou cestu z nutkavosti ke svobodě. Ale vyžaduje to trochu vůle. A stejně jako cvičení to zahrnuje i trochu potu a pár počátečních svalových bolestí.

Nedávno jsem mluvil s mladým synkem jedné nenáboženské rodiny. Chodí do církevní školy a zaujaly ho rituály a také půst. Při napodobování spolužáků se rozhodl vzdát čokolády. Odpoledne, když jsem byl u něj na návštěvě, mu jeho matka nabídla čokoládou namazaný toustový chléb, který pochopitelně nemohl odmítnout. Nechtěl jsem, aby se cítil vinen, ale cítil jsem, že to bylo promarněnou příležitostí, abych mu pomohl rozvinout základní schopnost a životní dovednost – sebeovládání a abstinenci.

Všichni nacházíme výmluvy. Nemeditovat. Napsat delší dokument ke skrytí toho, jak nejasní jsme v tom, co dělat. Vzdát se vzdávání se. Odložit věc navíc, kterou jsme chtěli udělat. Jediný způsob, jak to otočit (v náš prospěch) je „pokání“, které znamená vyhnout se vině a začít znovu od začátku.