Středa prvního týdne doby postní

Po popisu své nejvyšší mystické zkušenosti, kdy byl vyzdvižen do třetího nebe („zda to bylo v těle či mimo tělo, nevím“), říká sv. Pavel, že dostal osten, který mu měl zabránit být pyšný. Byla to nějaká přitěžující věc, která mu pravděpodobně měla připomínat, že je v těle a poukázat na jeho omezení a rozpory.

Žádal Boha, aby byl tento osten od něj odňat. Neříká přesně, o co se jednalo, takže jsme ponecháni představám, že to mohou být naše vlastní ostny. Není pochyb o tom, že chtěl být lepší, dokonalejší, účinnější. Místo toho mu Bůh řekl něco, co ho nejprve muselo zklamat, ale pak ho to otevřelo ještě hlubšímu vhledu, než byla jeho mystická zkušenost. Uvědomil si, že jeho nedokonalost a slabost byly tavným kelímkem, ve kterém se mohla projevit Boží moc: „když jsem sláb, jsem silný“. Pochopitelně se chtěl zbavit toho ostnu, aby mohl být silnější. Ale nakonec díky ostnu zjistil, že by mohl být silnější, kvůli své slabosti.

Když nedostaneme to, co chceme, navzdory pocitům, že se jedná o věc, která je pro nás správná a přirozená, jsme konfrontováni bloky a slepými uličkami vůči naší vůli, která posílá dvouleté děti do záchvatů vzteku. Dokonce i později v našem životě se naše ego bouří, vztekle, sebelítostně nebo zoufale, když jsou naše touhy mařeny. V nejhorším případě, ve velkém měřítku, to vede k šílenství sebevražedné reakce Hitlera v reakci na jeho nevyhnutelnou porážku nebo v současnou Syrskou válku, ve které bylo 11% zabito a 70% vyhnáno ze svých domovů. V obou případech je tu odmítnutí přijmout slabost lidského údělu. Zvrácený závěr ega je takový, že je lepší smrt než porážka.

Na individuální úrovni se toto šílenství stává sebenenávistí a projevuje se jako postupně rostoucí návykové sebedestruktivní chování. Postní doba je čas pro prozkoumání nás samých, jestli nemáme tendence tohoto směru. Ticho, klid mysli oproštěné od myšlenek a jednoduchost záměru, je nejlepším způsobem, jak se prozkoumat. Meditace nám ukáže tu část nás samých, kde se zakrýváme bunkr popření, protestování našich tužeb proti skutečnému světu.

Jsme celistvé bytosti. Ale skládáme se z mnoha pracujících částí. Často tyto různé prostory nejsou synchronizovány. Takže můžeme mít velkou část nás samých ve zdravé kondici, zatímco jiné, menší části, se mohou potýkat s ostny. Jsou lépe chápány než vytrhnuty. Meditace, kdy se vzdáváme moci, nám umožňuje přijmout tuto slabinu jako zdroj skutečné síly a našeho setkání s Bohem.