Středa druhého týdne doby postní

Uvidíme se zítra. Ať je to takhle nastavené po další čtvrtletí. Potřebujeme udělat dlouhodobý model kvůli udržitelnosti. Naplánujeme další fázi. (denní chat)

Neboť podoba tohoto světa pomíjí… A svět pomíjí i jeho chtivost. Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu. (Nový zákon)

Vše trvalé a stálé se mění v páru, vše posvátné se znesvěcuje a lidé jsou posléze donucováni dívati se na své životní postavení a vzájemné vztahy střízlivým pohledem. (Komunistický manifest, Karl Marx)

Svatý Benedikt uvádí své mnichy do tří slibů: stálost a konverze, což jsou protipóly. Jeden je o zakotvení v pevnosti, druhý o neustálé změně. Avšak třetí s nimi žongluje: poslušnost. Znamená to, udržet je ve vzduchu, dokonce i pevnost. Poslušností se rozumí stálá, vysoce naladěná citlivost a vnímavost k akci Ducha ve všech okolnostech a vztazích života.

Nečekané se může stát kdykoliv, a to i v případě, že se to nevyhne zákonu entropie. Energie se v každém systému nakonec vyčerpá. Můžeme popírat tento zákon neustálé změny (který se zrychluje, jak toto čtete) a činit spousty plánů, což je právě takový způsob popírání. Nebo se můžeme vzdát veškerého tvoření proto, že se vše mění v páru. Jaký to má smysl? Nebo můžeme žít v přítomném okamžiku, s patřičným ohledem na minulost a budoucnost a akceptovat riziko života?

Žijeme ve zmítajících se, chronicky nejistých časech. Jiné údobí historie čelily ještě horším krizím, ale my máme částečnou nevýhodu, protože máme malou schopnost tomu všemu dát smysl. V kultuře neustálých vnějších podnětů, cílů a úkolů a životních plánů, je náš vnitřní život (který je nezbytný pro tento smysl) na bodě mrazu. Smyslem je propojení a propojení začíná mezi naším vnitřním a vnějším životem.

A proto meditace, ač neřeší problémy, přeměňuje způsob jakým vnímáme a řešíme problémy. Vidíme to ve smyslu odpoutání se, když jsme pod tlakem nebo v klidu namísto hněvu a zoufalství.

Když se meditace stane součástí života, princip stability je respektovaný pravidelnou praxí – ať se stane cokoliv. A tak je princip konverze, stálou otevřeností vůči změně. Nadále už nezažíváte, jak vám život vytrhává věci z vašich rukou. Sami je necháváte jít.