Sobota prvního týdne doby postní

Když nejsme na tomto okraji, na tomto „břehu širého světa“, jsme náchylní k výřečnosti. Když se člověk začne pokoušet mluvit o nevyjádřitelném, stáváme se kazatelem, který ví, že dává špatné kázání, ale nemůže přestat. Pokračuje v kopání vlastního hrobu v zoufalé snaze se polepšit a zachránit svou pověst.

Někteří lidé za to dokonce platí. Buddha je nazýval plácajícími se úhoři a třídiči vlasů. Jsou to lidé, kteří se snaží přesvědčit sami sebe i jiné, že konečný vhled pravdy může být definován a jsou schopni se kvůli tomu pohádat. Sv. Augustin řekl: „si comprehendis, non est Deus“ – můžeš-li to pochopit, není to Bůh.

V 1. listu Timoteovi sv. Pavel varuje svým obvyklým, vášnivým způsobem, před přistižením se při tom, že se zabýváte „bájemi a nekonečnými rodokmeny, které vedou spíše k jalovému hloubání než k účasti víry na Božím záměru. Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry. (1Tim 4-5)

Zvláště na toto téma je dobré udržet své komentáře krátké. John Main říkával: „říkejte svou mantru, buďte spokojeni s tím, že ji můžete říkat a prožívejte následky tohoto odříkávání.“