Popeleční středa
Dnes bude mít mnoho z nás popelem (spálené zbytky loňských ratolestí) očerněné čelo, stejně jako si mnoho biblických postav v době smutku nebo krize „sypali na hlavu popel“. Pro děti je to posvátná zábava, objevování nové symboliky a obohacení jejich slovníku duchovního života. Pro starší křesťany je to známý rituál, který přináší domů rok od roku ostřejší připomínku smrti: „Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš.“ Pro většinu lidí v našem světském světě je to jen další nepochopitelný pozůstatek archaického náboženského světa.
Ať už tak či onak, rádi označujeme mimořádné časy či chvíle. Jsou samozřejmě vytvořeny člověkem. (Postní doba jako taková začala ve 4. století). Ale pokud náš rok není nic jiného než plochá krajina všedních dnů, víkendů, služebních cest a dovolených, jeho dvojrozměrnost nás brzy donutí toužit po „něčem víc“, čímž je náš napevno daný náboženský smysl. Bez náboženství toho dostaneme mnoho, ale nemůžeme uniknout této touze. A jednou pocítěna, hledá vyjádření.
Takže prožijte Popelec. Vzpomínám si, že jako děti jsme se cítili hrdě a výjimečně, když jsme svůj popel dávali na odiv v metru či na ulici. Dívali jsme se po druhých s tím samým znamením a cítili se jako členové tajného nebo alespoň exkluzivního klubu. Slyšeli jsme Ježíšova slova týkající se půstu: "Když ty se postíš, potři svou hlavu olejem a tvář svou umyj, abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který zůstává skryt"(Mt6:17-18) (Najíst se dosyta jen jednou je také částí požadavku Popeleční středy). Děti se však učí náboženství hrou, ve které se chlubí svou askezí. Možná nám to umožnilo cítit se jinak, snad lepší.
Postní doba je příležitostí, jejíž význam musíme rozpoznat dříve, než může být pro nás užitečná. Pochopitelně to neznamená na sebe poutat pozornost. Neznamená to ani úmyslně vynucenou bolest ani strádání, víc než co zažije atlet během svého tréninku. Postní doba je o zlepšení naší duchovní kondice a duchovní obratnosti, která je dosažena opatřeními: zvolené umírněnosti, sebeovládání a s trochou inovace, posouváním se dále do říše vědomí.
Pokud jste se ještě nerozhodli, co „dělat v postní době“, můžete zvážit tyto tři body:
1) vzdání se či omezení nějaké formy konzumace buď potravin, nápojů či digitální závislosti
2) snažit se zlepšit ranní a večerní meditaci, popř. zařadit polední zastavení
3) zavázat se k lepšímu rytmu života a nahradit zbytečné rozptylování se (většina z nás jich má několik) ve prospěch tvůrčí a osvěžující činnosti, ať už fyzické nebo hudební nebo třeba číst.
„Skrytost“, kterou Ježíš doporučuje, je výzvou naší kultuře sebeodhalování (odkrytou našemu kultu soukromí a hesel). Neodkazuje k tajnostem, ale k vnitřnímu duchovnímu životu a respektování faktu, že většina z plodů naší přicházející postní doby bude pociťována zevnitř. Kéž jsou tyto plody šťastné i zábavné.