V roce 1419, Hedvábný cech z Florencie založil Ospedale degli Innocenti (Nemocnice nevinných) k péči o nechtěné děti. Jednosměrné kolo či turniket byl vyroben tak, aby umožnil chudým matkám umístit dítě na mírnou klouzačku, která je dostala do bezpečí. V průběhu staletí se odhaduje, že více než 350000 miminek bylo doručeno a získáno tímto způsobem. Nemocnice se stále stará od děti v nouzi.
Laskavost vůči cizím je krásná věc. A tajemná. Proč, po tom všem, bychom se měli starat o lidi a jejich rodinné příslušníky, které neznáme, kteří nezapadají do našeho sociálního světa a kteří nám nemohou projevit ocenění či vděčnost? Jak v nedávné době řekl papež, jsou tací, kteří staví zdi proti cizincům, kteří nás ohrožují a jsou tací, kteří dělají vše možné, aby pomohli cizincům, jako by to byli jejich příbuzní.
Ali, můj řidič taxi v Londýně, je mladý přistěhovalec z Afghánistánu. Před deseti roky Taliban infiltroval jeho vesnici a členové jeho rodiny byli zabiti. Takže jeho otec mu vyzvedl ušetřené peníze a řekl, aby odešel. On pak cestoval přes Írán do Řecka, pak po celé Evropě a nakonec se schovával v nákladním autě přes kanál La Manche. Bylo to vysilující utrpení pro šestnáctiletého chlapce. Zeptal jsem se ho, jak s ním zacházeli úředníci, kteří přijali jeho žádost o status uprchlíka. Byli milí? Byli velmi milí, řekl, a jednali s ním s velkou laskavostí. Byl ubytován v domě, kde bylo deset mladých uprchlíků, o které se starala matka domu, učila angličtinu a nakonec jim pomohla získat práci. Teď je hrdý a v bezpečí se svým britským pasem.
Když mi řekl, jak laskavě s ním bylo zacházeno, cítil jsem jak úlevu, tak i hrdost na angličany. Bál jsem se, že mohl být přijat chladně a s nelibostí a ne srdečně uvítán. Když jiskra soucitu přeskočí z ostrova lidství k jinému (všichni jsme občas izolovanými ostrovy v širokém moři lidství), celý svět je proměněný, naděje a štěstí se vrací do smutných a osamělých životů.
Bezdůvodná laskavost cizince vůči nám v nás probouzí schopnost být laskavý vůči němu i jiným. Obrovská křehkost a zranitelnost lidských bytostí, jakkoli silné se mohou zdát, je odhalena a sdílena ve spojení. Laskavost cizince není totéž co filantropie. Nejedná se o leták. Je to setkání výkupné důvěrnosti. Když se setkají dvě zranitelnosti, kteří se navzájem neznají, a jsou k sobě navzájem laskavé, brány nebe se otevírají a věčné slunce království zaplaví náš temný a mrholivý svět.
Pokud dobře provádíme půst, možná se cítíme být více schopni tohoto mimořádného vnímání, které mění svět – vidět potřeby cizinců, jako naše vlastní.