Pátek třetího týdne doby postní

Nedávno, když jsem pil kávu s přítelem, byl přede mne posunut talíř plný sušenek. Nevěděl, že tato anglická závislost byla jedna z těch, které jsem se rozhodl přerušit po dobu postní. Vlastně jako většina závislostí to není příliš zdravý zvyk. Vzdát se sladkého není velmi obtížná věc a není ani jedna z těch důležitých, které jsem se rozhodl dodržovat.

Avšak jsem shledal zajímavým si uvědomit, že jsem pokoušen – ale ne samotnými sušenkami. Ve skutečnosti jsem si tuto velmi malou askezi užíval. Pointou každého duchovního cvičení je, že by se člověk měl cítit lépe a „cítit Boha“ pronikavěji. Ať už osobně či kolektivně, tak se každý cítí lépe, když omezí plýtvání a výstřednosti. Kolektivně (socio-ekonomicky) by askeze úsporných opatření samozřejmě měla být rovnoměrně a poměrově sdílena – v což naše vlády zjevně nevěří. A osobně - potřeba pravdy a spravedlnosti se jednodušeji respektuje.

Tedy nebyly to cukrové sušenky, které by mne pokoušely, ale pocit z odmítnutí něčeho, co mi nabízel přítel. S kouřením jsem přestal jakmile jsem přijal mnišský zvyk – to bylo po mnoho opakujících se ponižujících selháních. Pak jsem procházel abstinenčními příznaky. Jednoho dne jsem si uvědomil poslední zoufalou míru chemické touhy, snažíce se narušit mou mysl s cílem udržet mě závislým. Měl jsem krátký, ale zato velmi určitý pocit zrady – že jsem zradil svého starého přítele – nikotin. Pocit byl ostrý jako ve snu, který se ale později zdá absurdní. Když jsem tuto absurditu rozpoznal, okamžitě jsem věděl, že jsem volný.

Existují falešní přátelé –překladatelé a studenti cizích jazyků to dobře znají. V latině „eventuallmente“ znamená „pravděpodobně na konci (může to být výsledek…)“. Avšak v angličtině to znamená určitý předpovězený výsledek. Rozdíl ve smyslu může mít za následek důležité rozdíly v plánování a praxi.

Jasnost je vždy lepší než zmatenost – pokud tedy nechcete klamat či něco tajit. A jasnost je přirozený výsledek sebekontroly, věrného nadhledu, odpoutání se od komplikovaných her, které může hrát mysl, když jsou silné fyzické či jiné formy touhy. Sebepoznání je skvělé pro změnu hry. Je to však rušivý hráč v našem osobním růstu. Jakmile jsme jednou dosáhli sebepoznání, nikdy už nebudeme stejní.

Proces požaduje, abychom měli pravý střed gravitace. Musíme být zakotveni – mít pevný bod, což má na mysli Shakespeare mluvící o lásce: „Láska není cit, který se mění, když narazí na překážky nebo se poddá sotva, že změnu tuší.“ Meditující přichází k pochopení, že toto také popisuje mantru, a to nám pomáhá pochopit, proč askeze mantry je dílem lásky.