Dnešní evangelium, o ženě chycené při cizoložství, která má být ukamenována, nám ukazuje, jaký je učitel světla. Pokud ho opravdu najdeme a rozpoznáme (a jaká je pointa v nalezení toho, co hledáme, ale nerozpoznáváme?), bezmocně propadneme lásce.
Jiné čtení z dnešní bohoslužby, Filipským, popisuje tento pokorný a vznešený stav lásky: „Všecko považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Ježíše Krista, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista a byl s ním spojen; nemám přece vlastní spravedlnost“ (Doslovně: Už dále neusiluji o dokonalost svými vlastními silami). Je fantasticky úžasné zjistit, že střed vašeho světa není ve vás. V některých případech se můžete vyškrábat zpět na známou římsu sebestřednosti, ale pak opět sjet do volného pádu lásky. V mnohých případech tato jino-střednost a extáze, kterou přináší, není skutečná. Bledne. Můžeme vypadnout z lásky a najít silnější lásku. To je bod, kdy se poprvé střetáme se Shakespearovým Romeem. Nakonec, pokud budeme mít štěstí, se zamilujeme ne do nějakého potěšení, které nám láska může dát, ale do lásky samotné.
Tento okamžik rozpoznáme, protože láska se zdá, že se od nás odvrací, aby nám dala prostor. Jako Ježíš, když byl vyzván malomyslnou nepřátelskostí dotazovatelů, ingoruje jejich past, dívá se pryč, ohýbá dolů a píše na zem svým prstem. Jejich otázka padá do prostoru mezi nimi. Mají dodržet zákon a ukamenovat ji – jeho zmírněné poselství milosrdenství bude odhaleno jako podvod. Nebo se jí omluví a vyloučí se ze své tradice – studený exil. On nejen píše, ale přepisuje otázku.
Na tiskové konferenci byl papež František dotázán novináři, (a to nikoliv kvůli poučení, ale kvůli titulku do novin), ohledně homosexuálních kněží. Dal jim taky jednu: „Kdo jsem já, abych soudil?“ Tím potěšil liberály a pobouřil konzervativce – oboje asi ze špatného důvodu. Ježíš také odmítal roli soudce, kterou mu chtěli svěřit. Soudci jsou nutné zlo v lidské společnosti. Zdají se všemocní, ale ve skutečnosti jsou omezeni na úzkém okolí minulého precedentu a současného pedantství. Ježíš „nepřišel svět soudit, ale zachránit“.
Co psal na zem? Proč, když byl vyzván, se Buddha dotkl země a řekl, že země byla svědkem autority jeho osvícení? Ježíšova odpověď ukazuje, že láska si nenárokuje nic, kromě pozemského práva být milosrdný, uzdravovat a osvobozovat. Kdo jí může, v konečném důsledku, odolat a nezamilovat se?