Neděle třetího týdne doby postní

Evangelium pro tuto třetí (prostřední) neděli postní je z Lukáše 13:1-9. Dává nám pohled na středovýchodního Ježíše. Křesťané slabší povahy by tento úryvek měli přeskočit, protože to jsou tvrdá slova. A nekřesťané by jej měli číst obezřetně nebo shledají jeho dvojznačnou jazykovou netoleranci. U takových pasáží vždy cítím (ale nemůžu to samozřejmě dokázat), že tato drsnost vznikla předáváním učení či chybami v překladu. Jsem si jistý, že nebylo vždycky snadné poslouchat Ježíše, a že jeho slova mohla být kousavá, ale pocit odmítnutí, vyloučení a krutý trest se mi zdá cizí jeho osobnosti, ačkoli v tehdejší době a kultuře byly běžné.

Říká, „nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete“ v odkazu na různé skupiny, které byly zabity Římany nebo zahynuly během přírodních katastrof. Pokud pochopíme smysl pokání, můžeme vidět, co nám říká. Existuje smrt a pohroma, kdy srdce zůstává zavřené před pravdou a zatvrzelé vůči ostatním. Lidská osoba nemůže přežít a sama sebe zničí, pokud se nám to nepodaří otočit, a připustit, že jsme lidmi omylnými a nedokonalými. Když veřejná persona dokonalosti či atraktivity se stane naším skutečným sebeuvědoměním, pak jsme ztratili svou duši. Takže v tomto místě Ježíš prostě poukazuje na bod, který učinil jinde grafickým způsobem. On je velkým učitelem a přitahuje naší pozornost svým stylem.

Také učil skrze podobenství, prostá, naznačující úsloví s mírou moudrosti přizpůsobenou rozmanitým myslím jeho posluchačů. Toto je o fíkovníku, který nenese ovoce a je odsouzen kvůli pouhému vyčerpávání půdy a zabírání místa, kde by mohl být zasazen dobrý strom. Vlastník říká zahradníkovi, aby ho pokácel, ale zahradník se úspěšně přimlouvá za další rok, aby viděl, jestli může být zachráněn. Konec konců si každý představuje, že už do něj vložil spoustu práce. V tradici je často Ježíš popisován jako zahradník (a jednou dokonce za něj i mylně považován). Tedy zde můžeme ztotožnit Ježíše se zahradníkem vyhrávající čas nad životní formou, kterou miluje. Vlastníka pozemku zase můžeme vidět jako karmu - nemilosrdný, studený kosmický zákon příčiny a následku. Tady však není konečné rozhodnutí jelikož to může být zamítnuto a zrušeno vyšším zákonem odpuštění.

A jako vždy, neznáme konec příběhu – povedlo se zahradníkovi zachránit strom tím, že začal nést ovoce? Nevíme, co se bude dít dál, protože jsme to my, kdo dává konec příběhu, pokud můžeme pochopit jeho moudrost a jednat na jejím základě. Pak je vlastně ten příběh docela uklidňující. Máme více času (další tři týdny půstu). Tím, že člověk vidí následky nekonání pokání, nenesení ovoce, to že nerosteme jak bychom měli, je to znepokojivé možná i děsivé. Ale síla větší než osud, větší než co cítíme že zasloužíme, je na naší straně, pracuje pro nás. Představte si, co by zahradník říkal fíkovníku při jeho hnojení a láskyplného ořezávání.

Takže nakonec dnešní evangelium není tak úplně 18+ (R-rated), jak jsem si zpočátku myslel.