„Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“
Dnes začíná drama utrpení, cesty z pekla utrpení do ráje radosti. Každý detail každé události, popsaný více než tisíciletí, vstoupil do naší kolektivní představivosti. Třebaže chybí jakékoli předání víry, a mnoho může být neschopno identifikovat detail nebo příběh, tak obraz stále zůstává silný. Každý opravdově naslouchající tomuto příběhu pozná, že je v něm. Zde v jeho poslední lidské slovní výměně, Ježíš utěšuje zloděje ukřižovaného vedle něho, že poté co zemřou, budou spolu v ráji.
Je to interaktivní drama a my ho můžeme pochopit, pouze když jsme uvnitř. Tak velká část příběhu se týká psychologického ponižování Ježíše (jeho bytí zcela zbaveno práv a důstojnosti) a jeho fyzické potupě a utrpení. Významem tedy není, že Ježíš byl hrdinskou osobností, nevinný, který se stal obětním beránkem. Znamená to také, že naše pýcha a fyzická zranitelnost jsou také zpochybněny. Je těžké se na tento příběh dívat objektivně, aniž bychom upadli do empatie psychické i fyzické u všeho, co Ježíš vydržel. Je to právě tato schopnost empatie, která vysvětluje výkupnou kvalitu smrti Ježíše, proč to, co se mu stane, nás mění.
Často jsem viděl, jak lidi přijímající svou smrtelnou chorobu, užívají času k obětování jejich umírání na oltáři jejich posledních dní. Smysl života přemůže pocit smrti. Láska se stane silnější než izolace. Jak je tohoto momentu dosaženo a co se bude dít dál? Stane se to tehdy, když budeme sdílet nesdělitelné. Odpoutání se umírajícího člověka je nyní prostředkem nejhlubšího a nejjemnějšího vlivu.
Meditace nás provede tímto mikrokosmem našeho vnitřního světa. Postní doba nás přivedla k těmto úvahám o nejzazším smyslu.