Čtvrtek po Popeleční středě

Křesťané nejsou jediní, kteří mají zvláštní období pro duchovní rozvoj. Buddhističtí mniši, zvláště théravádíni, mají Vassu, kdy se kvůli monzumovým dešťům vzdají putování a zůstávají doma po tři měsíce. Mniši pak věnují více času meditaci, studování a také vyučování mladých mnichů. Laici také zlepšují své duchovní praktiky a dobré skutky (zahrnující potravinovou podporu mnichů).

Muslimové dodržují Ramadán, což je měsíc, ve kterém byl přenesen Korán, a kdy není ani nepijí od úsvitu do soumraku. Je to kvůli obnově jejich důrazu na modlitbu. Snaží se recitovat celý Korán, ale také se vyhýbat hněvu a zlobě. A protože jedí méně, zvětšují množství duchovní stravy.

Světský západ se sice vyhýbá náboženskému úhlu pohledu, ale po určitou dobu lidé rovněž dodržují diety, přihlašují se na kurzy nebo chodí do posilovny.

Křesťané se cítí být inspirováni biblickým symbolem pouště jako místa očištění, redukování k základnímu a jako místa střetnutí s Bohem. Trvá to 40 dní (46 pokud zahrnujete neděle, což někteří nepociťují jako vhodné, protože je to den Vzkříšení, který má být vždy oslavován). Je to příprava na velikonoční tajemství, takže každý může vejít do Velikonoc více vědomý a s větším ziskem. Je to také imitace čtyřiceti dnů (úplné číslo), které Ježíš strávil v poušti, kde byl v pokušení pýchy, moci a spoléhání se jen na sebe, skrze různé útoky ega. Ale vyvstal posílený, projasněný a připravený na své životní poslání.

V kultuře celebrit zbožňujeme ty, kteří úspěšně vytvořili jedinečnou veřejnou image sebe, která způsobuje závist mas lidí. Sportovní osobnosti, herci či rockové hvězdy dokládají příkladem, že cílem je vystoupit z davu, takže dav může imitovat jejich styl a dokonce i jejich nápady. Celebrita je tedy protimluvná past, napodobující nenapodobitelné.

Duchovní příklady nejsou celebrity. Jednak proto, že nemají zájem na slávě, ale také proto, že jsou šťastní, když jsou napodobovány a předčeny. Oni jsou mudrci – moudrými badateli, kteří žijí v harmonii s prostředím a mají dobro druhých jako svou vlastní první prioritu. „Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil.“ „Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.“ jak to Ježíš vyjadřuje. Nejde tu o sebevědomé posuzování svých vlastních výkonů či sledování svého hodnocení. Oni učí velmi vědomě, nevědomým příkladem jímž je duše altruismu (nesobecký způsob myšlení i cítění).

Postní poutník by měl být rád, že může napodobovat takového učitele, a proto by se měl vzdát všech bloků, lpění a špatných návyků, které ho drží zpátky. Následovat učení a příkladu Ježíše s ohledem na nitro, jeho časté přechody z aktivity do kontemplace, z trhu do pouště, je zahrnuto v našich vybraných disciplínách postní doby a obzvláště v našem každodenním dvojím pulzování ranní a večerní meditace.