Čtvrtek pátého týdne doby postní

V knize Dobré srdce, komentuje Dalajláma Ježíšova blahoslavenství („Blaze těm…“) z buddhistické perspektivy. Vzpomínám na to, jak byl soustředěný, když je četl (snad poprvé) a prozkoumával jejich význam. K mému velkému překvapení byl jeho první komentář, že je to vyjádření zákona akce a reakce.

To je užitečné. Někteří křesťané uvažují o štěstí (rys nebe) pouze jako o něčem daném od Boha, jako o odměně za ctnostný život. Často také ztotožňují ctnost primárně se sebezapřením spíše než (jak to viděl Platón) jako naplnění lidského potenciálu. Není-li štěstí produktem životního stylu, který získáme hledáním způsobu, jak ho vlastnit, tak to není ani něco, co získáme pouhým morálním chováním či řeholními pravidly. Jemnou věcí, týkající se štěstí, je to, že je přirozeným výsledkem něčeho, co je částí procesu příčiny a následku, ale když se na nás vylévá, vnímáme to jako čirý, bezpodmínečný dar.

Tyto blahoslavenství pojí štěstí s blažeností a zachycují tuto jemnou kvalitu v paradoxní pravdu, která je jak překvapivá tak i zřejmá. Jako například to první z nich: „Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské“. Co znamená chudoba v duchu? A co je tady na Zemi království nebeské? Tyto a jiné otázky, vyvolané duchovním učením o hloubce těchto blahoslavenství, zaplétají všechny hodnoty i smysl našeho života. Zaslouží si být „žvýkány“, uvažovány a pravidelně diskutovány. Zkuste si dát doušek blahoslavenství po každé meditaci v předehře Svatého týdne.

U prvního máte jen uvidět, že už ho praktikujete. Mantra je zamýšlena tak, aby vás učinila tak chudými, jak je to jen možné. Je mnohem těžší říct, kdy si myslíte, že odříkáváte, abyste se obohatili. Ale když uvidíte, že je to o zbavení se svého vlastnění, stane se to snazším – úsilí, které potřebujete k odříkávání, začíná být lépe naladěno k její základní jednoduchosti. Sobectví začíná s myšlenkou „tohle je moje“. Ta myšlenka je jako had. Vplazí se do všeho, schovává se dobře a může zaútočit svým jedem rychlostí blesku. Můžeme si být jisti, že nejsme nijak zvlášť sobečtí do chvíle, než nás něco začne ohrožovat, a pak začneme bránit naše práva k vlastnictví a ovládání, a to do poslední kapky.

Chudoba (ducha) znamená být stranou našich myšlenek, všech myšlenek, protože „toto je moje“ napadá a okupuje všechny. Všechny myšlenky jsou vypuzeny během meditace. Výsledkem toho je schopnost se něčemu těšit, což sobectví ničí. Když si začneme vychutnávat to, co je, aniž bychom na tom nějak lpěli a měli nějaké skryté plány jak to vlastnit, už jsme vklouzli (tady a teď) do království nebeského.