Čtvrtá neděle postní

Dnešní evangelium (Lk 15:1-3, 11-32) je ne úplně zřejmý příběh marnotratného syna, nebo ještě lépe, dvou bratrů. Jako Marta a Marie v příběhu o kontemplaci a akci, tito dva sourozenci se zdají být odcizení a konfliktní, ale jsou také nerozluční. V sázce není se mezi nimi rozhodnout, ale potřeba zlepšit jejich vztah. To jsou všechny aspekty našeho já. Jako ve světě snů, zdá se, že učení Ježíšových podobenství se odehrává pouze v dualistickém světě. Ve skutečnosti jsou neduální, protiklady jsou usmířeny, jako ve všech hlubších úrovních samotného vědomí.

Mladší bratr trpí netrpělivostí a touhou po potěšení. Je to přirozený aspekt mladých, kteří také často trpí strachem, že nebude možné zabalit do života všechny ty ohromující zážitky, které je možné vidět. To vede k nestřídmosti, nerozvážnosti a k vyčerpání ducha kreativity. Běž příliš daleko a uvidíš konec v chlívku neuspokojených tužeb.

Zdá se, že přijde k rozumu. Ale ve skutečnosti si pouze vymyslí formulku omluvy a sebezáchovy, která jak doufá, vyhraje u jeho otce. Jeho otec je však tak unešen, že se objevil jeho ztracený syn, že ho zapomene pokárat. Chlapcova falešná pokora se míjí účinkem při střetnutí s otcovsky vlastním druhem přemíry – marnotratnosti bezpodmínečné lásky. To je naposled, co slyšíme o tomto mladém prostopášníkovi. Přestává být zajímavou postavou ve chvíli, kdy přichází k rozumu a vidí, jaký je jeho otec doopravdy.

Na scénu vstupuje starší bratr, který trpí opačnou sadou problémů. Ne volný život a netrpělivost, ale samospravedlnost a citová zácpa. Zdá se že v něm není ani lásky ani nenávisti, pouze napjatost, posedlost sebou a žárlivost. Vybrat si mezi nimi, znamená vybrat jed. Oba bídně selhávají v uvědomění, jak úžasným tátou jsou obdařeni. Dále už neuslyšíme nic o tomto bratrovi ani poté, co mu otec vysvětlil jak je přijímaný a jakou má cenu.

Nyní opona padá na příběh a my jsme ponecháni dokončit ho s naší vlastní interpretací tím, že absorbujeme jeho skrytý význam a vstoupíme do snového světa, kde nalezneme naše pravé já. Teprve když jsou oba bratři sjednoceni, a Marta s Marií se opět staly přáteli, může být naše já opět pravdivé.

Jak mohli být oba bratři tak nevšímaví a sebou posedlí? Nevědomi naprostého nedostatku sebestřednosti otce, zdají se být odsouzeni do vězení sebou působené zraněnosti. Kdy uvidí, pokud vůbec, jaký oceán lásky se snaží zaplavit jejich scvrklá srdce?

Dalajláma jednou řekl, že pokud by Ježíšovi mohl položit jednu otázku, bylo by to tato: „jaká je povaha Otce?“ Ježíš by mu pravděpodobně odpověděl: „Slyšel jsem jednou příběh o otci, který měl dva syny...“