Úterý 3. týdne doby postní
Matouš 18: 21-35: Pán se ustrnul nad oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil.
Říká se tomu restrukturalizace dluhu. A mohlo by to ušetřit spoustu času a politiky, pokud by to v naší globální ekonomice praktikovali bohatí vůči chudým. Ale toho nedosáhne žádná slovní polemika. Taková radikální revize politiky potřebuje znát sílu ticha.
Dobrou novou praktikou, kterou bych chtěl zdůraznit teď, v půli cesty postního období, je ticho. Ticho je největší z učitelů. Mluvení či myšlení o tichu může být kontraproduktivní a dokonce může vést k hádkám o různých způsobech jak dosáhnout ticha. Je to proto - očividně - že ticho nepotřebuje být vyřčeno. Hádanka: Vyslovíš-li mé jméno, zmizím. Co jsem?
Přesto, je třeba přemýšlet o tom, co ticho znamená, protože jinak si nikdy nemusíme uvědomit, že ticho existuje. Toto je čím dál víc pravdivé v naší velmi roztržité kultuře. Roztržitost je nepotřebný hluk.
Nedávno jsem nastoupil do letadla, ve kterém mě čekal dlouhý let, a sevřelo se mi srdce, když jsem zjistil, že budu sedět vedle dvou mladých bratrů, kteří vypadali velmi hlučně. Ve skutečnosti byli po dobu osmi hodin úplně otupělí a jako pod sedativy, díky kombinaci jejich malých televizí a her na iPadu, které neustále naráz sledovali. To pro mě znamenalo, že jsem mohl meditovat, číst a zdřímnout si během letu, ale to, co mi přišlo na mysl ohledně hluku a přílišné stimulace, která plní mysl mladých, mě velmi znepokojilo.
Pokud naše přirozené prostředí postrádá ticho, jak můžeme pochopit, co to je? Budeme vědět, že jsme něco ztratili, ale nebudeme mít jak to pojmenovat. Ticho pak bude jen znamenat, že nefunguje zvuk. Tedy musíme mluvit o tichu. Budeme opakovat, jak si sdělit ticho, dokud halíř nespadne do bezedné studny ticha. Meditace nás obnovuje k prožití ticha. Ukazuje nám, že vědomé, věrné opakování nás dovede k tichu a do ticha tím, že uklidníme mysl a touhy. Tedy, opakuji, ticho je největší z učitelů.
Léčí, osvěžuje, oživuje, inspiruje, zostřuje, vyjasňuje. Zjednodušuje. Je náplní pravdy. A je fontem čistého jediného Slova, které ticho jednak dokonale sděluje a zároveň vede zpět k němu. Pokud bychom vědomě vypnuli televizi nebo počítač, omezili zbytečné mluvení, vyhnuli se zírání na reklamní plakáty a dívali se lidem láskyplně do očí, posilovali bychom tak přímou práci ticha, která se k nám vrátí v naší meditaci. A učinili bychom ze světa tišší a bdělejší místo.
S láskou
Laurence Freeman