Středa 1. týdne doby postní
Lukáš 11: 28-32: neboť oni se obrátili (činili pokání) po Jonášovu kázání – a hle, zde je více než Jonáš.
Je těžké změnit svůj názor (skutečný význam slova „pokání“), pokud jste již rozhodnutí. Často se sekneme a odporujeme jen proto, aby nedošlo ke změně plánu či způsobu vnímání. Pro některé lidi, s určitou povahou, je téměř nemožné ustoupit poté, co se rozhodli pro určitý směr konání, protože se tak snadno můžou spolehnout na svoje plány, které zajišťují pocit kontroly a bezpečí. Změnit maličkost je znejistí v mnoha ohledech a dokonce vysílá signály hluboko dolů, do jeskyně, kde se skrývá strach ze smrti.
Pokud jde o náš charakter či osobnost, utvářenou léty zkušeností, zdá se čím dál obtížnější uskutečnit změnu. Toto bylo dlouhé roky vědecky ospravedlňováno s tím, že mozek sám se už od dětství moc změnit nemohl. Byli jsme „nastaveni“ pro život v relativně mladém věku. Ale současná neurobiologie zjistila, že poddajnost mozku je pozoruhodná, přizpůsobitelná po dlouhou dobu naší životní cesty.
Tedy už žádné výmluvy. Jonáš byl prorok (narozený nedaleko Nazaretu) a Ježíš se na něj odkazoval, aby ukázal, jak se mysli lidí opět odmítají otevřít (předpoklad pro změnu) tomu, co jim chce prorok ukázat. Máme všechny druhy prostředků, abychom zabránili změně naší mysli – popření, agresivita a prokrastinace (otálení) jsou mezi těmi oblíbenými.
Činit pokání / změnit se, se netýká pouze obsahu našich přesvědčení a myšlenek, ale skutečného způsobu vnímání, jaký vědomí používá. Říkání mantry nás přiměje opustit odpor a obavy tak, že nejprve ovlivní kvalitu našeho vnímání – tak, že vidíme to, co opravdu je. Pak se změní chování. Pak myšlenky. Radikální změna bez síly. Radikální jednoduchost s neomezenou láskou, která denně roste. To je význam „pokání“.
S láskou
Laurence Freeman