Lukáš 18: 9-14: Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
Pokud se chceme vyhnout detailům a najít argumenty, které smetou celou opozici pryč, říkáme věty jako například „jsou dva druhy lidí...“ nebo „můžeme udělat jednu ze dvou věcí...“. Mysl má ráda duality, protože je v nich vždy vítěz a poražený. Ale jak Bůh, tak i meditující ví, že duality jsou pouze dvě třetiny příběhu. Hlubší, sub-atomická mysl uvažuje ve trojicích, takže vítězství či prohra nejsou to hlavní.
Ježíš jako učitel používal příběhy, které byly jednoduché a přesné, a využíval dualismu, aby popsal trojičnost. V tomto příběhu šli dva muži do chrámu, aby se modlili. Jeden z nich je absurdní, Dickensovský, církevní, náboženský fanatik a egoista prvního řádu, který opravdu věří, že je lepší než všichni ostatní, a děkuje za to Bohu. Ten druhý je typický, zkorumpovaný výběrčí daní, který pravděpodobně obráží bary a striptýzové kluby a další pochybné podniky. Překvapivé je to, že byl v chrámě a modlil se. Není divu, že farizeus byl příliš egocentrický než aby poznal, že se ve skutečnosti vůbec nemodlí. Nevěděl, že je roztržitý – tou nejhorší formou roztržitosti. Výběrčí daní se pravděpodobně snažil soustředit, ale nemohl přestat myslet na svoje obchodní problémy. Ale věděl o tom a všechno to vědomě vložil do modlitby. Pravé uctívání snese všechno.
Stejně jako Marta a Marie, nebo jako marnotratný syn a jeho starší bratr, jsou i tito dva opačnými polaritami. Ale když to člověk čte po druhé a potřetí, ti dva se začnou slučovat. Naslouchající mysl se začne nacházet v každém z nich. Copak nemáme všichni okamžiky, kdy se cítíme nadřazení, ne-li nade všemi, tak alespoň nad těmi nejubožejšími? A nejsme si všichni vědomi, v těch nejtemnějších koutech našeho ega, že jsme k ničemu a nemůžeme s tím nic udělat, kromě otevření se Bohu, což zjistíme v pokoře? A ani to nebudeme dělat dokonale.
Takže jaká je mysl, která si uvědomuje naši dualitu? Ta třetí, která tvoří jedno. Kromě toho je to nečíselná jednota, jednotnost a unie, ve které je dualita jak uzdravena, tak i transcendována (překročena). A je tu tedy paradox, do kterého Ježíš zahaluje podobenství – povýšení budou poníženi a ponížení budou povýšeni. Samozřejmě ale nemůžete dlouho zůstat ani v jednom místě. Takže kde jsme?
S láskou
Laurence Freeman