Sobota 1. týdne doby postní

Lukáš 5: 27-32: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky."

Jak je možné, že kdykoli se člověk vzdáleně odkáže na něco náboženského nebo učiní spojení mezi náboženstvím a spiritualitou, tak většině lidí přijde na mysl mravnost, tabu, hříchy, soud, trest a vina?

Jak špatně křesťanství uvedlo na trh své bezplatné, všeobecné zdravotní pojištění. Zapomeňte na nejlepší pojišťovnu: toto je úžasné pojištění. Ježíš nesoudí, ale léčí. Jakmile onemocníme (a všichni víme, že se občas někde nakazíme, aniž by to bylo vidět), tak ta nemoc či bezmoc (v případě mentální nemoci) vytváří přímý odkaz (hyperlink) k božskému lékaři. "Svatý sympaťák nemocných duší, všehojící slovo", jak ho nazývá Kléméns Alexandrijský.

Náboženství je nemocnice, ne imigrační stanice pro kontrolu víz, ze které budeme posláni zpět. Spiritualita je léčba bez škodlivých vedlejších účinků, žádné analgetikum ani útěk od reality.

Meditace je místo doručení. Ale musíte být opravdu přítomni. Děti to intuitivně vědí, takže kdykoli se jejich mysl rozruší nebo je zraněná, pouze se obrátí k tomuto božsky jednoduchému způsobu bytí v přítomnosti toho, který je vždy přítomný vůči nám a najdou tak uzdravení, usměrnění a vrátí se jim úsměv ze života.

Mimochodem, jak si vedete s postními praktikami? Pokud jste selhali, myslíte si, že je Bůh nespokojený? Jestli se vám vede dobře, cítíte se spokojeni se sebou?

S láskou

Laurence Freeman