Slavnost Zmrtvýchvstání Páně
Je vzkříšen. Aleluja!
Dnes vstáváme brzy i po pozdní vigilii a jdeme ke starověkému kameni, který leží přesně ve středu ostrova Bere. Čekáme, až vyjde slunce. Ať už je jasno a my vidíme úžasnou zlatou kouli plovoucí nad horizontem, připomínající nám, že každý východ slunce je zázrak pohledět a div, ze kterého se radovat; nebo je zataženo a světlo svítí jasněji, ale bez lesku - tak či onak je to nejlepší z Velikonočních bohoslužeb.
Dnes se vše spojí dohromady a dává to smysl - postní askeze, denní meditace a naše čtení o hlubokých tajemstvích eucharistie, kříže a prázdného hrobu. Nyní známe všechny tyto zkušenosti a praktiky, ve světle toho, kdo nám ukázal, že smrt, velký strach, je pouze krátký most, skrz samotu, který musíme přejít. Cítit předávání dobré zprávy Velikonoc znamená růst ve svobodě od základního strachu.
Vzkříšení je skutečností (stejně jako Ježíšovy zázraky uzdravení), která nás obnovuje k životu, jak bychom ho měli žít a jak ho můžeme žít - bez strachu ze smrti, bez toho aby nás ovládal stud, s přesvědčením že jsme doma vítáni a že jsme chráněni i před sebeodmítnutím a sebedestruktivitou, která je nejtemnějším koutem naší strany stínu. Jako ti, na nichž světlo vzkříšení září - prostě proto, že jsme se k němu otočili a dovolili mu to - žijeme tento život den po dni novým způsobem.
Novost. Vůně čerstvého chleba, novorozená jehňata, nalezení spřízněnosti s někým dalším - vše nové a přesto, jako slunce, stále přítomné. Budu s vámi až do konce času. Odcházím. Je pro vás dobře, že jsem na odchodu. Ale vrátím se k vám a pak budete vědět...
Děkuji vám všem, kteří jste sdíleli tato zamyšlení, že jsme mohli spolu cestovat k tomtu Velikonočnímu dni. A děkuji především skupinám, které meditují po celém světě, kteří je věrně překládali do deseti jazyků, den co den, po čtyřicet dní.
Veselé Velikonoce všem! S láskou, Laurence.