Pondělí Svatého týdne
Jan 12: 1-11: „Chudé máte vždycky s sebou, ale mne nemáte vždycky.“
To je podle Ježíše smysl plýtvání drahoceným olejem, tento význam nám vmetá do tváře. Zdá se to trochu trapné. Copak něco může mít v jeho hodnotovém systému vyšší hodnotu, než péče o chudé? Jak může řadit sebe i toto zbytečné symbolické gesto nad tuto hodnotu?
Neotvírá tímto dveře ke všem zneužitím jeho učení, jak se posléze dělo v jeho jménu: mučení kacířů, křižácké výpravy, mocné hry církve, povyšování lidských zákonů nad zákony boží, exkomunikace pronášené s úsměvem? A (to je snad ještě horší) zředění evangelia do čajového obřadu, zdomácnění svátostí do civilního obřadu, využití komunity k zachování systému tříd, křesťanství zredukované na aranžmá květin?
Jeho překvapivá slova naznačují, že se v těchto dnech Svatého týdne pouštíme do něčeho, co nemá počitatelnou hodnotu. Proto je to buď nesmysl nebo jediný zdroj skutečné hodnoty. Nemůžeme obrátit Ježíšovo utrpení v samozřejmost. Což je nebezpečně blízko našemu zpohodlnění. Buď nás to změní nebo zlomí. Možná že rok od roku, jak vstupujeme do tohoto symbolického labyrintu, jsme se dostali pouze tak daleko, abychom se mohli stáhnout zpět. Ale rok od roku učiníme malý pokrok vůči předchozímu roku.
Je to stejné jako s naší meditací. Je to cesta, kterou konáme postupně, do které zahrnujeme všechno, co jsme se dříve naučili, než to necháme být a necháme se vést do další fáze. Svět, do kterého nás vede zkušenost Ježíše je svět, kde chudí jsou obohaceni a bohatí objevují svobodu, kterou dává chudoba. Kde chudoba je schopnost pro všechno. A všechno znamená naprostá nesobeckost. Papež umožňující bezdomovcům holičské služby, sprchy, spací pytle a výlety do Vatikánu je novou svátostí tohoto. Ale i tak pouze znamením.
„Zkušeností Ježíše“ máme na mysli dvě věci. Zkušenost, kterou měl Ježíš osobně. A naši zkušenost jeho zkušenosti. V těchto dnech se učíme, jak znepokojivě tak i nádherně, co znamená slovo „křesťan“. Ale jak řekl Rumi: "Několik slov stále zůstává nevysloveno, ale je už nevchodně pozdě; cokoli bylo opomenuto v noci, dokončím zítra".
S láskou
Laurence Freeman