Pondělí 3. týdne doby postní
Lukáš 4: 24-30: Řekl: „Amen, pravím vám, žádný prorok není vítán ve své vlasti.
Jak by se vize života někdy mohla stát světovým náboženstvím, když je radikálně proti-kulturní k myšlence světového úspěchu? S hierarchií, strategickým plánováním, politickými silami a přáním, aby se každý stal jejím přívržencem? Protože tu není strach z hříchu. Protože vidí svého zakladatele jako „toho, který se kvůli nám ztotožnil s hříchem.“ Protože tady jde o vtělení, ne o sublimaci.
Ale nikdy bychom neměli zapomenout – a doba postní nás zapomenout nenechá – že nemůžeme sledovat úspěch, přijetí a chválu jako pravé cíle života a přitom být skuteční.
Mnoho lidí má pocit, že se jim nedaří meditace. Oni konají. A nekonají. Je pravda, že nedosahují dokonalosti, kterou hledají, a tak jim připadá, že zaostávají. Mnozí to pak vzdají, protože jsou podmíněni egem, které je nutí smýšlet způsobem, že pouze úspěch má význam. Že jen úspěch je odměnou. Jaká velká chyba. Ti, kdo vytrvají v praxi, se probudí v procesu selhávání, a objeví, že i když nejsou dokonalí, vyhrávají vítězství, které si ani nedokázali představit. Je to vítězství věrnosti: síla radikální proměny. V meditaci nedáváme žádné góly, ale vyhráváme zápas. Většina lidí, kteří zůstanou věrni praxi, naleznou vnitřní svobodu, která přichází s obejmutím disciplíny. Oni dodají sebepodceňujícím způsobem, že nejsou dobří v meditaci.
Zkušenost meditace se nepodobá žádné jiné. Je velmi těžké ji definovat, protože je vstupem do tak radikální jednoduchosti, že ztrácíme dokonce i slova, která by ji dokázali popsat. Protože jemně proniká do nejhlubšího středu naší existence, zahrnuje a ovlivňuje vše v našem životě s nádhernou schopností to sjednotit. Minulost a budoucnost se slučují v přítomnosti. Strachy a posedlosti roztávají. Vidíme to dobré v našich nepřátelích. Rozpínáme se láskou a rozpínáme láskou svět. Každé kontemplativní vědomí (to neznamená „já“) je schopno, do určité míry, vstřebat zlo v dobro.
Díky tomuto procesu se snižuje krevní tlak, ubývá stresu a lépe se spí. Toto jsou pouze některé z not té úžasné hudby bytí, kterou jsme schopni slyšet tím, že se meditace stane součástí našeho života. Dokonce i v našem životě vidíme tuto hudbu hrát.
Ale toto by vás mohlo odradit, protože to příliš zavání mystikou. Se zaměřením na prostou bdělost, nesebestřednost a vědomí sebe, které Postní doba rozvíjí, se však probouzíme k tomu, jak prostý a jednotný – a „dobrý“ ve smyslu, že to jde hlouběji než jakýkoli mravní smysl světa – je každý okamžik každého dne. To je důvod, proč v meditaci setrváváme, ignorujeme sebestředný pocit neúspěchu a nestaráme se o to, co říkají lidé.
S láskou
Laurence Freeman