Pátek 1. týdne doby postní
Matouš 9: 14-15: Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom se budou postit.
Je čas plakat a čas se smát. Je čas se objímat a čas se objímání vzdát. Čas říkat ne a čas říkat ano. Čas meditovat a čas dát si nohy nahoru nebo vyrazit ven s přáteli nebo si přečíst knihu. Čas si s někým zavolat i čas se ztišit. Čas prozkoumávat svět i čas zůstat doma.
Tohle samozřejmě všichni zjistíme, pokud už nám bylo dvacet. Proud času je složen z vln, nikoli z rovných linek. Vlny jsou vytvářeny přílivem či větrem, což není vždy předvídatelné; a my víme, že produkují proměnné, které žádná řídící poradní část mozku nedokáže předvídat. Tedy nevěnujte se, touto částí svého vědomí, záležitostem v příliš velkém časovém předstihu.
Potřebujete být v tomto okamžiku, abyste jeli na vlně přítomnosti a abyste měli přiměřené reakce na současnou situaci. To vychází nejen z výkonné funkce prefrontálního kortextu, ale také z dalších laloků, kde nemyslíte, protože "prostě víte" a cítíte, že je to správné.
Spolehnout se na tuto intuici je pro současné manažery obtížné, protože se zdá, že můžeme platit za vše, včetně jistoty. 2008? Tsunami? Samozřejmě, že část naší mysli nám říká "Přestaň s tím. Vždyť víš, že nemůžeš s jistotou vědět, že se to nestane. Buď bdělý. Buď připravený. Připrav svoji lampu." Jenže stejně jako astrologové a tarotoví věštci z Wall Street, tak i mysl prahne po pomyslném pevném bodu navzdory tomu, že se tento bod při doteku rozplyne.
Přijde den, když člověk, kterého milujeme nejvíc - ženich - tu už s námi nebude. Tento ženich řekl, že je pro nás dobré, že odchází. Vše je nestálé. Ale stejně tak nestálost. Vydržte a jeďte na té vlně.
Denní meditace je způsob, jakým jedeme po vlně - po vlnách - života.
S láskou
Laurence Freeman