Neděle 4. týdne doby postní
Jan 3: 14-21: Kdo však činí pravdu, přichází k světlu
Televizní zprávy nedávno ukazovaly bývalého vysoce postaveného bankéře, na kterého u dveří čekal reportér. Doprovázel ho po ulici a neustále opakoval tu samou otázku ohledně korupce. Dostával na ni stále stejnou odpověď: „bez komentáře“. V té scéně bylo něco velmi znepokojivého a odhalujícího zároveň. Příliš veřejný zásah do soukromí a zahanbující vystavení. Nátlak ve snaze odhalit pravdu a odmítání mluvit, které řeklo víc než slova.
Když řezníci z Osvětimi viděli, že noční můra, kterou působili na ostatních, se nyní obrací proti nim, prchli z místa zločinu a pokusili se vyhodit do povětří důkazy. Dnes si můžete prohlédnout trosky, které po sobě zanechali, a které je odsuzují a zahanbují celé lidstvo. Jakkoli je intenzivní odmítnutí, nelze pohřbít temnotu ve světle.
Pravda není jen to co říkáte. Můžete počkat na právníka, aby vám dal ta pravá slova, které vás z toho dostanou. Ale pravda se žije, ne mluví. Je to co žijete a jak žijete. Pravda nemůže být skryta. Když se usadí prach z exploze, která měla zničit důkazy, tak cokoli jste se snažili skrýt, je vidět více než kdy jindy.
Máte-li co skrývat, a bojíte-li se pravdy, pak je toto hrozná, nevyhnutelná pravda pravd. Vyjde to na světlo stejně, jako realita povstane z popela iluzí, které se snažily uniknout pravdě. To platí nejen o vykonaných činech. Platí to také o pravdě potlačované v našich myslích a vzpomínkách. Pocit, kterému je příliš bolestivé čelit, chyba, kterou je příliš zraňující přiznat, vhled, který je příliš transformující, než abychom ho dokázali přivítat.
Dokud nedosáhneme otevřenosti a nenecháme-li rozvinout pravdu ve světle, budeme pronásledováni a budeme stále na útěku. Meditace je žití pravdy. Ve světle – v otevřenosti.
S láskou
Laurence Freeman