Čtvrtek 2. týdne doby postní
Lukáš 16: 19-31: jest mezi námi a vámi veliká propast…
Žijeme stále s touto propastí mezi bohatými a nemajetnými, mezi zdravými a nemocnými, mezi bystrými a těmi pomalejšími, mezi nádhernými a ošklivými, mezi štíhlými a tlustými, mezi šťastnými a prokletými. To je to, co chápeme pod pojmem "svět". Ježíš řekl "chudé máte vždycky s sebou". Vždy o něco málo nedosáhneme dokonalé spravedlnosti, protože život sám není fér a obvykle přežije jen ten nejzdatnější. Otázkou je, jak hlubokou a jak širokou propast necháme vzniknout. Čím bude širší, tím více unikáme skutečnosti; čím hlubší, tím je ta propast bolestivější.
Dnešní podobenství je o (nejmenovaném) boháči a o chudákovi (Lazar). Když zemřou, boháč platí za svůj nedostatek soucitu tím, že jde na místo utrpení, zatímco Lazar je vzat anděly a dán na Abrahámovu hruď. Zdá se to jako jednoduchá spravedlnost, ale moudrost evangelia není nikdy zjednodušující. Lazar nemluví. Abraham je jeho mluvčí. Boháč ale mluví. Nejprve volá po nějaké úlevě, jako jedna z Danteho duší v Infernu. Abraham říká, že propast je nyní příliš široká, aby se přes ni dostal. Pokud nyní nepracujeme na zmenšení propasti mezi bohatými a chudými, zvětší se exponenciálně a budeme nenapravitelně rozděleni.
Ale v evangeliu moudrosti je konec vždy začátkem. Bohatý muž žádá Abrahama, aby varoval jeho rodinu o jeho osudu, že budou také trpět, pokud se nezmění. Zde je změna tvrdosti srdce. Pravda, jde mu pouze o jeho rodinu, ale i tak je tu začátek soucitu, aktivního zájmu o potřeby druhých. Když je uvolněno jaro soucítění, lidská propast, ego, izolované já, je znovu připojeno. V opětovném připojení (doslovný význam slova "náboženství") nastane velké léčení.
S láskou
Laurence Freeman