Meditace v křesťanské tradici

Protože schopnost přepínat mezi rozličnými způsoby bytí je lidskou vlastností, mnohé věci, které jsem řekla, neplatí pouze pro meditaci v křesťanské tradici, ale také pro podobu tiché, pozorné modlitby nacházející se v ostatních hlavních náboženských tradicích. Zastavme se tedy na chvíli a připomeňme si, co dělá naši meditaci křesťanskou.

Ježíš se nám svou naukou snaží pomoci, abychom si byli vědomi Království, přítomnosti Boha, a doporučuje tichou vnitřní modlitbu. Nacházíme podstatu meditace/kontemplativní modlitby – ticho, samota a niternost – v jeho slovech horského kázání: „Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.“ (Mt 6,6) Kasián to vysvětluje následovně: „Modlíme se ve svém pokojíku, když stáhneme svoje srdce z rachotu všech myšlenek a starostí a otevřeme svoje modlitby Pánu ve skrytu, tedy intimně. Za zavřenými dveřmi se modlíme, když se modlíme se zavřenými rty a v úplném tichu k hledači nikoli hlasů, nýbrž srdcí.“

Blaise Pascal, francouzský vědec, spisovatel, filozof a katolický teolog ze 17 století mínil, že všechny naše problémy pramení z jediné příčiny: naší neschopnosti zůstat sami tiše sedět v místnosti, a cítil, že tohle nás nakonec zruinuje. Pokud ovšem, jak říkal John Main, neodejmeme reflektor vědomí ze svého ega a nevstoupíme do vnitřního ticha, nemůžeme zahlédnout světlo našeho pravého Já, ani si uvědomit svoje spojení s Nejvyšší Skutečností, ani 'mít život v celé jeho plnosti'. Laurence Freeman v knize Ježíš, niterný učitel osvětluje v diskuzi o meditaci tento potřebný posun: „modlitba musí být zakořeněna v upřímnosti pravého Já, spíše než v sebezahleděnosti ega.“ Zakládá to na Ježíšově výroku: „Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích.“ (Mt 6,1) Laurence Freeman pokračuje: „Kdykoli najdeme bezpečí, nebo přijmeme potěšení ze schválení druhých, autenticita naší modlitby je kompromitována.“ Ježíš rozšiřuje tento odstup od potřeb a tužeb ega na obyčejný život: „Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe.“ (Mt 6,25)

Používání krátkého slova nebo fráze se také zdůrazňuje v nauce tohoto kázání: „Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov.“ (Mt 6,7-8) Později, v podobenství o farizeovi a celníkovi doporučuje Ježíš celníkovu cestu modlitby, kdy neustále opakuje větu: „Bože, slituj se nade mnou hříšným.“ (Lk 18,10-14).

Naše meditace je tedy křesťanská. Je totiž založena na naší víře a přesvědčení o Ježíšově nauce.

Kim Nataraja