Skutečný význam Ježíše 22
Přestože jsme slyšeli Johna Maina a Laurence Freemana zdůrazňovat důležitost historického Ježíše, oba také podtrhují, že přestože je to důležitý aspekt, on je ještě čímsi mnohem větším. Pohled na něj by z historického úhlu pohledu mohlo mít za důsledek, že bychom vůbec neuviděli jeho pravou podstatu – viděli bychom pouze svůj obraz jeho, zabarvený našimikulturními, psychologickými a teologickými filtry. Ale nejen to, jsme také přesvědčeni, že jen náš obraz je ten správný. To vše působí konflikt v otázce kým on je, proč přišel, jaký je jeho význam, jak můžeme vidět z debat současných dnů a dnů raných staletí křesťanství. Každá interpretace a podání Ježíšova života má individuální podjatost, která vypovídá více o tom, kdo mluví nebo píše, než o skutečné osobě Ježíše.
Celkově vzato, moc nepřemýšlíme o tom, kým Ježíš opravdu je. Laurence Freeman v knize Ježíš, vnitřní učitel, říká: „Pro mnohé křesťany je tohle otázka, které nikdy opravdově vážně nenaslouchali, ani ji nevzali osobně.“ Jedinou cestou, jak můžeme odkrýt jeho opravdové bytí a význam, je vstup do ticha skrze hlubokou, tichou modlitbu: „Odhalení Ježíšovy totožnosti se neděje skrze intelektuální nebo historické zkoumání. Děje se tak skrze otevření se vůči své intuitivní hloubce, vůči stále subtilnějším způsobům poznání a vidění, než jsme zvyklí. To je modlitba... vstup do vnitřního prostoru ticha, kde jsme spokojeni, že nemáme odpovědi, úsudky a obrazy. ...Právě nedefinovatelné ticho v srdci Ježíšova tajemství nakonec sděluje jeho pravou identitu těm, kdo se s ní setkají.“ Pokračuje tvrzením, že pro křesťany jdoucí po stezce hluboké tiché modlitby, meditace, to „bude mít hluboký důsledek pro jejich pochopení sebe sama, stejně jako jejich pojetí kým je on.“
Pro Laurence Freemana a první křesťany bylo podstatné „...pochopení, že nelze poznat vše, tím méně Boha, aniž bychom poznali sebe sama.“ Je to jeden z důležitých rysů meditace, na který tak často zapomínáme: „Pod slovem meditace chápu nejen práci čisté modlitby, ale také celé životní pole sebepoznání, jež meditace pohání.“ Tak jak ignorujeme, kým Ježíš opravdu je, ignorujeme také kdo jsme my sami. V obou případech si myslíme, že víme. Proč se tedy namáhat dalším přemýšlením o tom? Pro ty z vás, kdo jste četli celou sérii týdenní nauky od roku 1 až dosud, vězte, že obraz o tom, kdo si myslíme, že jsme, je obrazem klamným, 'egem' povrchním já vystavěným buď z myšlenek a obrazů našich vlastních, nebo druhých. Četli jsme slova Johna Maina: „Ego je v podstatě obraz který máme o sobě, obraz sebe, který se snažíme promítat navenek.“ A filozof Wittgenstein ironicky poznamenal: „Nic není tak těžké jako neklamat sebe sama.“ Nejen to, kým je Ježíš, ale také kdo jsem opravdu já, může být objeveno pouze v tichu hluboké kontemplativní modlitby.
Kim Nataraja