Prolomit iluzi

John Main neustále ukazuje za oblast našeho 'ega', směrem ke sféře našeho 'pravého já' – od iluze k realitě – a nahlížel na meditaci jako na zásadní způsob této činnosti: „Meditace je cestou prolomení ze světa iluze do čistého světla skutečnosti.“ Nemluvil o způsobu bytí v 'levém mozku' a 'pravém mozku', jako jsem to dělala já. To nás ovšem neodvádí od skutečnosti, že si byl plně vědom těchto doplňkových rovin vědomí. Jeho starostí však bylo, aby je nezachytil do slov a idejí, ale aby dokázal jejich existenci zkušeností meditace. Jak napsal v knize slovo do ticha: „Zřeknutím se sebe ('ega') vstupujeme do ticha a směrujeme se na Druhého. Pravda která má být zjevena je harmonie našeho Já s Druhým. Slovy súfíjského básníka: 'Viděl jsem svého Pána očima svého srdce a řekl jsem: „Kdo jsi, Pane?“ Odpověděl: „Ty sám.“

V mluvení o vnímání skutečnosti 'pravým a levým mozkem' se skrývá nebezpečí. Musíme dávat pozor, abychom nezačali tyhle rozdílné aspekty svého vědomí externalizovat jako 'předměty' spojené (nebo v myšlení některých našich současných redukcionistických vědců způsobené) těmito dvěma polovinami mozku. To vede k fragmentaci naší vnitřní bytosti, spíše než k celistvosti k níž nás vede John Main. Skrze zdůrazňování skutečnosti a povzbuzování, abychom zanechali svoje racionalizující 'ego' za sebou, nám pomáhá, abychom se vyhnuli této nástraze. Velice si uvědomoval, že tou jedinou věcí, kterou nás učí věda, filozofie a teologie, je zásadní nemožnost našich omezených rozumových schopností pochopit 'skutečnost tak jak je, nekonečnou.'

Zde nejsou žádné jediné správné odpovědi. Teorie si často protiřečí a nahrazují předcházející omezené osobní pokusy o interpretaci. John Main v knize Slovo do ticha citoval Alfreda Whiteheada, který říkal: „Je nemožné meditovat nad časem a tajemstvím tvořivého přechodu přírody, aniž by člověk nebyl zaplaven pocitem omezení lidské inteligence.“ Bezpochyby je v lidstvu touha chtít pochopit skutečnost. Je to ovšem aspekt našeho 'ega', který rád teoretizuje o skutečnosti. Jeho hledání poznání, vede navíc k iluzívnímu pocitu, že máme věci pod kontrolou. A mimo to, když mluvíme o přístupu ke skutečnosti 'pravým a levým mozkem', nesmíme zapomenout, že o mozku víme právě tak málo, jako o celém vesmíru. I mozek má svoji 'temnou energii'. I když snímky mozku jsou schopny ukázat, že při jistých činnostech se angažují jisté oblasti, vlastně to prokazuje tak málo, jako bychom řekli, že na uchopení objektu užíváme ruku. Co to ale říká o celku našeho bytí? A když to vstoupí do samotného vědomí, víme dokonce méně než nic – je to úplné tajemství. Zkušenost nás ale učí, že existují různé způsoby bytí. Pokud se soustředíme na 'ego' a jeho starost o přežití, pak jsme zachyceni „optickým klamem své oddělenosti,“ jak říkal Einstein. Pokud necháme odejít všechny myšlenky a obrazy a věnujeme pozornost pouze svému modlitebnímu slovu, „pak se probouzíme.... do úplného společenství všech bytostí v Bytí samém,“ jak to John Main popsal ve své knize Slovo do ticha.

Kim Nataraja