Úterý po 3. neděli postní

Hodně lidí kteří odmítli svoji ranou křesťanskou výchovu cítí spojení svobody a bezdomovectví. Pokud máme domov, kam se můžeme vrátit, autentické a hluboké kořeny, pak cesta na výlet prozkoumat jinou zemi a jiné názory může být úžasná, rozšiřující a obohacující. Jsme rádi, že jsme se vrátili domů, abychom jej viděli v novém světle.

Pokud ale nemáme domov, anebo to, co bylo naším domovem bylo vyhlazeno a není kam se vrátit? Uprchlíků z Ukrajiny bude odhadem až deset miliónů. Ruské síly tam dělají to, co pomáhali v Aleppu dělat syrskému režimu. Damašek a Raka se pokusily v roce 2011 o revoluci. Milióny Syřanů se nemohou vrátit ani do svých starých domů, které ještě stojí, protože by se budovy mohly kdykoli zřítit. Můžeme pouze přjiímat uprchlíky a pomáhat jim začínat nový život, nebo čekat, až se budou moci vrátit.

Nejen to. Můžeme také pracovat na změně mysli a srdcí v celosvětovém uvědomění, jakou prošel Pavel z Tarsu na cestě do Damašku. Můžeme pracovat pro sjednocené uvědomění, které nejen odporuje temným silám, ale také jim předchází.

Nebudeš utlačovat hosta; víte přece, jak bývá hostu v duši, neboť jste byli hosty v egyptské zemi. (Ex 23,9)

Pokud se cítíš bezmocně a nevíš, co dělat, medituj a uvidíš přesně, co můžeš a máš dělat. Ovšem, musíme se pak rozhodnout, jestli to budeme dělat. V meditaci nic nebereme jako samozřejmé. Nic neničíme, ale riskujeme vše, včetně našich názorů a předpokladů. Neexistuje nic, co bychom nebyli připraveni kvůli práci ticha vyzkoušet a prokázat. 'Meditace prokazuje pravdy naší víry v naší vlastní zkušenosti', řekl John Main a rozeznívá tak ozvěnu kontemplativní moudrosti pouště, která každé generaci připomíná, že 'zkušenost je učitelkou'. Je to cesta k ryzosti, která vede k pravdě.

Včera jsem se setkal s naší radou Meditace s dětmi, abychom naplánovali webinář na 24 června. Nedávno jsme vydali nový program pro školy. Cokoli, co lze udělat k přinesení meditace dětem ve školách stojí za to. Dát dětem tento vnitřní zdroj – který přijímají se zřejmou úlevou a štěstím – je očkuje proti vymývání mozku našimi konzumními hodnotami a zážitkově je ujišťuje, že ryzí je skutečné, a žije uvnitř jejich vlastních myslí a srdcí.

Nedávno jsem se setkal s některými adolescenty, kteří se mnou sdíleli svůj různými slovy vyjádřený pocit 'cítím se ztracen'. Když se ztratíme v cizí zemin, naší první reakci je zřejmě podívat se do chytrého mobilu. Co když ale není žádný signál, nebo instrukce nedávají smysl. Ptáme se místních na cestu.

Sjednocené uvědomění k němuž se musíme dopracovávat nám ukazuje, že jsme všichni místní vůči jeden druhému a pro jeden druhého.

Laurence Freeman

přel. Jindřich Kotvrda