Pondělí 2. postního týdne

Je-li něco, co bychom měli v tomto postním období dělat, pak je to kontrola stavu našeho srdce. V každodenním životě i v reakci na globální krizi máme k dispozici dostatek zátěžových testů.

Ve všech mystických tradicích je srdce chápáno jako brána mezi tímto a oním světem, aby mohly splynout a stát se jedním. Má-li k tomu však dojít, musí být dveře srdce otevřené a to dokořán. Důsledky srdce uzavřeného vůči ostatním způsobují vnitřní a nakonec i vnější spoušť. Včera jsem četl geopolitické hodnocení ukrajinské krize a pochopil jsem, jak přílišné intelektualizování situace lidského utrpení buší do dveří srdce a zamyká je. Abstrakce nás činí bezcitnými a bezcitnost zhoršuje jakoukoli situaci. Není pochyb o tom, že diplomaté a stratégové v některých zemích odmítají bombardování mateřských škol a nemocnic, aby se soustředili pouze na dlouhodobé strategické cíle Číny, USA a EU. Přímým důsledkem bude, že zemře více dětí a uprchlíků.

Mnohé zahřálo u srdce, když viděli, jak země, které dříve zavíraly svá srdce a hranice před syrskými uprchlíky, jako Polsko a Maďarsko, otevírají náruč Ukrajincům prchajícím před smrtí a zkázou. Lze doufat, že je to znamení trvalého obrácení. Nicméně schopnost rozvinout a bránit kamenné srdce je v lidské psychice silně zakořeněna. Lidský duch volá po osvobození z tohoto vězení. Toužit po tom znamená samo o sobě obrátit se k Bohu:

A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. (Ez 36,26)

V kamenném srdci jsou chvíle slabosti, kdy naše ostražitost klesá a my zahlédneme, co působíme sobě i druhým, když si udržujeme postoj prasečí hlavy. Jsou to však vzácné události a rezervy ega se rychle vlijí dovnitř, aby trhlinu zaplnily. Když si my sami uvědomíme odpor ke změně našeho úhlu pohledu, snáze uvidíme, co se děje v mysli geopolitických stratégů, jejichž srdce se uzavřelo a nechalo jejich mysl napospas jejich egu. Bezohlednost tyrana a jeho odpor k argumentům je strašlivým zvětšením naší vlastní neochoty ustoupit v domácích nebo lokálních konfliktech.

Před čtyřmi sty lety filosof Francis Bacon řekl: "Jakmile lidský intelekt přijme nějaký názor (buď jako něco, co se mu líbí, nebo jako něco obecně přijímaného), přitáhne k sobě všechno ostatní, aby ho potvrdil a podpořil".

Nemůžeme změnit názor člověka, aniž bychom se dotkli jeho srdce.

Nemůžete jít na večírek a říkat si 'Do někoho se zamiluji'. Zamilovanost je jiný způsob otevření srdce, a vždy nás překvapí. Takto překvapeni, jsme zneklidněni, ale šťastni. Jak ale překvapíme tyrana, jehož srdce se proměnilo v kámen?

Laurence Freeman

přel. s pomocí DeepL.com Jindřich Kotvrda