2.neděle postní

Dnešní evangelium: Mk 9:2-10

O šest dnů později bere Ježíš Petra, Jakuba a Jana a samotné je odvádí stranou na vysokou horu.
Jednou byl popsán jako „modlil se sám ve společnosti svých učedníků“. Zavedl je, stejně jako nás, tam, kde jsme sami a neodvolatelně spojeni: sami a s ním. Ať se k tomu postavíme jakkoliv, tomuto cíli se nevyhneme.

A byl před nimi proměněn, a jeho šat tak zářivě zbělel, že žádný bělič na světě takhle bílit nedokáže.
Nemohl je zvát k žádné hlubší intimitě, než byla tato. Jeho fyzická podoba se jim odhalila, jak už ji znal, jako průsvitná skrze světlo Otce. Z tohoto nitra svého bytí říká: "Já jsem světlo světa."

Zjevil se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem.
To je jeho duchovní dědictví: Zákon a Proroci. Oni s ním mluví zevnitř jako se Slovem, z věčnosti do historie. Vzájemně si rozumí, protože jsou jedním ve vtěleném Slovu.

Tu se ujímá slova Petr a říká Ježíšovi: "Rabbi, je dobře, že jsme tady; udělejme tedy tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." Nevěděl totiž, co by na to řekl, neboť se jich zmocnil děs.
Petr je opět mluvčím dvanáctky a znovu ukazuje, že skála, na které Ježíš vystavěl svou církev, je omylná, ustrašená a přesto, a to je důležité, věrná. Strach je známkou uznání toho, že to, s čím se setkává, je omezením jeho vlastní identity.

A objevil se oblak, jenž je zastínil, a z toho oblaku se ozval hlas: "Toto je můj milovaný Syn; toho poslouchejte."
Zpoza závoje, z nové dimenze reality přijímají porozumění, které nemohou pochopit, odkud Ježíš pochází a kam nás všechny vede skrze ty, kteří mu naslouchají.

A tu najednou, když se kolem sebe rozhlédli, viděli, že už s nimi není nikdo, jen sám Ježíš.
Život pokračuje jako dříve, ale změní se tím, co viděli.

Když sestupovali z hory, rozkázal jim, aby nikomu nevyprávěli o tom, co viděli, leda až Syn člověka vstane z mrtvých. Zachovali se podle toho doporučení a přitom si mezi sebou kladli otázku, co znamená "vstát z mrtvých".
Jak by o tom mohli otevřeně mluvit? Potřebovali plné odhalení, samotné vzkříšení, které promění je i celé lidstvo.
(Svátek Proměnění Páně je 6. srpna, což je den, kdy v roce 1945 zasáhl Hirošimu oslepující záblesk.)

S láskou
Laurence