Sobota 1.týdne doby postní

Dnešní evangelium je: Mt 5:43-48 Milujte své nepřátele...

Jedním z našich společných lidských rysů, který půst (a vleklý půst pandemie) vyzdvihuje, je hlad po něčem novém. Pouštní mniši to cítili pravidelně poté, co odezněl "první zápal konverze". To, co na začátku vypadalo svěže a nadějně, ztrácí půvab mládí a sladkost se dokonce stává kyselou a odpudivou. Když oběť této "acedie" (či duchovní entropie) odloží své zklamání, neklid a zlostný pocit zrady vůči svému učiteli, uslyší povzbudivá slova a dostane se ji chápavého pohledu. Učitel by to uzavřel: "Nyní se vrať, sedni si do své cely a ona tě všemu naučí." A tak, kdyby mohli, udělali by to a cyklus by pokračoval.

Růst je cyklický. Mnohokrát procházíme stejnou zemí. Jsou tu rysy nebo vazby, které nemůžeme setřást a musíme se s nimi naučit žít. Pak, díky tomuto přijetí, můžeme být osvobozeni. Nic z toho není jen mechanické opakování. Selžete-li či pokud přestanete věci nechávat jít, může se stát, že se koloběh růstu zadrhne nebo zcela zastaví. Přesto neúspěch je příležitostí pro milost a nový začátek. Když se zastavíme a pak znovu začneme z celého srdce, opět se dostaneme na hlubší úroveň. To ego zaskočí, takže ho můžeme udržet na uzdě.

Touha po něčem novém je začleněna v celém našem metabolismu. Nejsme stroje. Stejně tak nejsme jako domácí mazlíčci, kteří se spokojí s tím, že každý den jedí stejné jídlo (jen jejich majitelé do nich často promítají svou touhu, když jim kupují drahé pamlsky) . Sexuální touha a chování jsou podobně podmíněny potřebou pestrosti.

Musíme konfrontovat a ovládnout toto neklidné hledání nových věcí tím, že je oddělíme od naší vrozené tvořivosti. Kreativita (to, co je opravdu nové) vzniká spontánně po tvrdé práci. Velká část naší touhy po změně není ve skutečnosti touhou po něčem skutečně novém. Než se může objevit nové, musí zasáhnout smrt a jak víme, vyhýbáme se smrti jako moru. Naše touha je po variacích něčeho, u čeho jsme se začali nudit, jakmile přitažlivost opadla. Ve skutečnosti nechceme "nové a vylepšené" marketingové triky, ale totéž, s malou obměnou či s novým obalem. Změna osobního stylu účesu nebo oblečení, další série seriálu (na kterém jsme závislí), auto, kterým jezdíme nebo předplatné, které si platíme, jsou dočasným uspokojením této touhy.

Sedět v cele a učit se přímo z ní je nejlepší způsob, jak najít to skutečné nové. Je to jako najít pramen sladké vody po dlouhém kopání. Jakmile se najde, tvrdá práce, bolest v zádech, boj s tvrdohlavými kameny a acedií, naše trapná netrpělivost a seberozptylování zmizí z paměti. To skutečně nové je stále přítomné. Paměť už nepotřebujeme. Teď víme, že to nové tu bylo, že je a že pořád čekalo, až mu budeme přítomni.

To skutečně nové je odpouštějící. Jeho léčivý účinek začíná okamžikem objevu. Staré vzory se mohou vrátit a zatahat nás za známé touhy. Ale síla skutečně nového je nyní mocí věčného teď. Touha po něčem novém pak působí dětinsky a staromódně. Čas meditace a "kopání" s mantrou je naše cela. Potřebuje se stát pravidelnou a seriózní prací, aby nás vystřelila z oběžné dráhy ega do spontánnosti a radosti z nového stvoření, ráje, kterým tento život na tomto světě může být, pokud uvidíme, čím je teď ve skutečnosti a co je doopravdy skutečné.

S láskou
Laurence