Pátek 5. týdne doby postní
Jan 10: 31-42: „Otec je ve mně a já v Otci“
Jakýkoli způsob života nebo aktivity, který nás cvičí v pozornosti směrem od nás samých, je hoden se nazývat duchovní. Na druhé straně existuje mnoho věcí, nazývaných jako „duchovní“, ale jsou-li praktikovány špatně, mohou způsobit naši rostoucí sebestřednost.
Starání se o rodinu může být vyčerpávající a zdá se, že člověku zůstane jen málo času na konkrétní „duchovní praktiky“, ale na druhou stranu je to všechno o ne-sebestřednosti. Je to dobrá příprava k meditaci. Naopak mnišský život nám může dát čas na modlitbu, ale také nás může držet v povrchním stavu nespokojenosti, v opakování těch samých neproduktivních cyklech myšlenek a chování. Ale může to být dobrá příprava pro sloužení světu.
Jsme stále přitahováni zvolit ne-sebestřednost, protože toužíme po vztahu a spojení. Tato kombinace nás přivádí k zakoušení smyslu. Manželství, rodina, přátelství, komunita a služba - to jsou všechny možné způsoby, kterými se můžeme naučit věnovat pozornost druhým. Avšak velice rychle zjistíme, že jednat ne-sebestředně je velice těžké a ještě těžší je to tak udržet. Přesto si ale také uvědomujeme, že jsme lepší, svobodnější a otevřenější lásce, pokud se učíme žít tímto způsobem. Vidíme pak, že duchovní cesta je dílo. Ve skutečnosti je to dílo lásky.
Už dávno nepředpokládáme, že mniši musí být lepší meditující než lidé v manželství. Chápeme, že duchovní hodnota jakéhokoli životního stylu je měřena podle příležitostí, které nám dává, a které nám umožňují odvrátit se od sebe, a tak najít naše „já“ v druhých, osvobozené od neustálého sebezrcadlení ega.
Evangelia nám ukazují Ježíše, který nebyl ani ženatý ani mnichem. Kde se naučil, že Bůh je v něm a on v Bohu? A jak se naučil komunikovat o této zkušenosti „království“ s obyčejnými lidmi v tak jednoduchých a hlubokých naukách? Co ho nakonec vedlo do naprosté ne-sebestřednosti, ve které položil svůj život?
Víme, že v jeho Postní době chodil čtyřicet dní pouští a vyšel s ovládnutými silami ega a posílen Duchem, aby splnil své poslání. Víme, že se pravidelně odebíral na klidná a tichá místa. Možná, že to je vše, co potřebujeme vědět (že on znal sám sebe) a pak si to musíme opakovat, abychom viděli, že on je náš učitel. A později snad objevíme, jakým způsobem je také on naší cestou k Otci.
S láskou
Laurence Freeman