1. týden adventní
Zde v Bonnevaux - na severní polokouli - začíná advent na podzim. Vánoce přicházejí v mrtvé a temné zimě, kdy se slunce, byť nepostřehnutelně, znovu rodí za slunovratu. Kolo se znovu otáčí. Konec křesťanského roku (a stejně jako všechny konce je to i začátek) nastává, když většina stromů tiše ztrácí svou slávu a shazuje listí. Padají jeden po druhém, jako padající hvězdy nebo umírající duše. Kouzelná paleta podzimu se ztrácí v temných siluetách holých stromů rýsujících se proti obloze: umění přírody v té nejminimalističtější podobě. Na zemi je všude listí, které vítr rozfoukává nebo se pomalu rozkládá v tom, co zbylo z tepla slunce. Kočky milují, když se do nich mohou schoulit.
Pak je tu ten nejvíc nekontemplativní aspekt toho všeho, kdy přichází Jean-Christophe se svým mechanickým foukačem listí. Dělá příšerný hluk (ale šetří spoustu času a námahy), vyfukuje je do geometrických obrazců na trávě, aby je mohl snáze shromáždit k likvidaci. Vzpomněl jsem si na to, když jsem četl první čtení dnešní mše:
Všichni uvadáme jako suché listí a naše provinění nás unášejí jako vítr.
Čtení z Izajáše může znít pro netrénované ucho příliš negativně, plné zatoulaných a zatvrzelých srdcí, božského hněvu, vzpoury a nečistoty. Nečteme však Písmo svaté jen proto, abychom se utěšili, ale proto, abychom dovolili břitvě Božího slova proniknout do našich duševních her a arogance. A diagnostikovat nás. Slovo Boží nás čte, i když si ve své pýše myslíme, že čteme jen my. Když tohle cítíme - že čteme, protože jsme čteni, že poznáváme, protože jsme poznáváni, je to velká úleva! Hned se cítíme lépe, když zjistíme správnou diagnózu; takovou, které můžeme věřit a která dává smysl všem symptomům, které pociťujeme.
Budeme-li hluboce cítit toto propojení se Slovem, přečteme je s větším nadhledem a budeme jím lépe osvíceni. Je pak rovněž jednodušší interpretovat – například vidět symbolicky „Boží hněv“. Bůh nemůže být „naštvaný“. Ale karma, nevyhnutelné následky našich vlastních prohřešků, může skutečně působit jako něčí hněv namířený na nás osobně. Ekologická krize je například důsledkem kolektivního hříchu – neosobního „trestu“ za chamtivost a znesvěcení přírody.
Čtení Písma tímto způsobem někdy znamená, že musíme obrátit hraní rolí popsaných v textu: například Izajáš říká Bohu „vždyť jsi nám ukryl svou tvář a vydal jsi nás napospas našim proviněním“. To znamená, že jsme skryli svou tvář před Bohem. Když to vidíme, sladké milosrdenství Slova nám přináší balzám: "jsme hlína, ty jsi náš hrnčíř, všichni jsme dílem tvých rukou." Cítíte v těch slovech pocit, že jste se vrátili do normálu?
Dnešní evangelium na počátku adventu to velmi efektivně podporuje. Obsahuje dvě poselství, která nás mají dovést k dobrému období příprav na svátek vtělení: 1. nevědění 2. zůstat bdělý. Zůstat bdělý ve stavu nevědění. Tak se připravujeme na rozpoznání a přijetí toho, co se k nám blíží rychlostí světla. Tato rychlost znamená, že to, co se k nám blíží, je už tady.
S láskou
Laurence Freeman OSB